Jak výhodně platit na cestách? Pořiď si Revolutku a ušetři spoustu peněz za směnu měny a získej kartu zdarma

Taky jste na cestách řešili, která z vašich karet má zrovna nejlepší kurz nebo levnější výběr z bankomatu? Už nemusíte. Revolutka má lepší kurz než ve směnárně na VIP účet a výběry z bankomatů zadara. Sama mám Revolutku jen chvíli, ale peněz už mi ušetřila spostu. Pokračovat ve čtení “Jak výhodně platit na cestách? Pořiď si Revolutku a ušetři spoustu peněz za směnu měny a získej kartu zdarma”

Jak se na cestách vyhnout přepadení, nebo alespoň přijít o co nejméně?

V některým zemích člověk prostě musí počítat s tím, že k loupežnému přepadení (dál čti LPíčko) může dojít. Ovšem pro mnohé z nás to neznamená, že se takové zemi budeme vyhýbat. I já jsem si svým přepadením prošla, a to v El Salvadoru (čti tady). Zážitek to byl sice zajímavý, ale znova jsem si tím projít už nechtěla.  A stejně prošla. O pár let později v Kostarice. Dala jsem tedy dohromady všechny své zkušenosti a společně s dalšími cennými radami ostatních cestovatelů je shrnula do následujícího článku. Máte-li něco navíc, dejte mi vědět, ráda seznam rozšířím a uvedu vás jako spoluautory.

Pokračovat ve čtení “Jak se na cestách vyhnout přepadení, nebo alespoň přijít o co nejméně?”

El Salvador: přepadení aneb jaké to je, když na vás někdo míří bouchačkou a ptá se, jak se máte.

Tak trochu jsme přepadení očekávali, tak trochu si ho možná přivolali, tím jak jsme o tom neustále mluvili a báli se ho. S možností krádeže nějakých věcí jsme opravdu počítali, ale to že to proběhne tak jak to proběhlo, by pravděpodobně ani jeden z nás nehádal. S odstupem času ale můžu konstatovat, že jsme měli štěstí v neštěstí, což platí i o mém dalším přepadení o pár let později.
Pokračovat ve čtení “El Salvador: přepadení aneb jaké to je, když na vás někdo míří bouchačkou a ptá se, jak se máte.”

Jak při cestování pomáháme

Když jsem chodila po Kanadských lesích, věděla jsem, že o 6 měsíců později si to už budu drandit po Filipínách. Protože jsem si to většinou po těch lesích drandila sama, měla jsem dost času přemýšlet a vymyslela jsem jak můžu pomoct na cestích chudým Filipínským dětem. Pokračovat ve čtení “Jak při cestování pomáháme”

Guatemala City aneb i tady mají fichtly

O Guatemala City se nedá zrovna říct, že by bylo turistickým cílem. Ve městě toho kromě náměstí zas až tolik není. Pokud tam už turista zabloudí, je to právě proto, že tam přiletí přesně tak jako my.
Pokračovat ve čtení “Guatemala City aneb i tady mají fichtly”

Antigua: Koloniální městečko

Antigua je hned po Tikalu nejnavštěvovanější turistické místo v celé Guatemale. Je to staré koloniální městečko a opravdu ho stojí za to navštívit. V minulosti sice byla zničena zemětřesením a říkají, že už zdaleka není natolik krásná, jako bývala, pro mě ale společně se Semuc Champey patří k nejkrásnějším místům Guatemaly. Pokračovat ve čtení “Antigua: Koloniální městečko”

Solola: Trhy a barevný hřbitov

Solola je malé malebné městečko nedaleko jezera Atitlán. Proslulost si získalo především trhy, které se s několikaletou pravidelností konají každý týden. Nejsem Vám ovšem schopná říci jaký den. Náš stařičký průvodce pravil, že pátek. Několik dalších zdrojů také říká, že v pátek, ovšem v pátek kolem 11 h nemůžu říci, že by bylo zcela vylidněno, ale s jistotou můžu tvrdit, že trh tam rozhodně nebyl.

Pokračovat ve čtení “Solola: Trhy a barevný hřbitov”

Panajachel a Lago de Atitlán: výlet po jezeře a návštěva hasičské zbrojnice s ambulancí

Panajachel je pravděpodobně nejturističtějším městečkem v okolí Atitlánu, což je krásné jezero obklopené 3 sopkami, největší nejvýznamnější je Volcán Atitlan. Pokud nemáte smůlu na den v oparu, zažijete magickou podívanou. Všude přítomní naháněči vám zajisté rádi prodají i výlet na lodi do okolních vesniček. Kolem jezera ale vedou i turistické stezky.

Pokračovat ve čtení “Panajachel a Lago de Atitlán: výlet po jezeře a návštěva hasičské zbrojnice s ambulancí”

San Vincente: aneb na policejní stanici je taky krásně

Po přepadení na vulkánu Conchagua jsme hned zamířili do městečka pod ním – San Vincente a našli do nejbližší a jedinou policejní stanici. Tam jsme dorazili o půl 6 a ztvrdli jsme tam do půl 10 večer.
Samozřejmě na stanici nikdo nemluvil anglicky, až na 2 strážníky, kteří znali jen pár, opravdu základních slovíček, stejně jako my ve španělštině. Asi půl hodiny trvalo, než se vůbec dovolali anglicky mluvícímu kolegovi. Další hodinu jsme strávili čekáním, než se dotyčný dostaví. Nakonec přijel celkem sympatický chlapík, s (na místní poměry) ne vůbec špatnou angličtinou.
Pokračovat ve čtení “San Vincente: aneb na policejní stanici je taky krásně”