San Vincente: aneb na policejní stanici je taky krásně

Po přepadení na vulkánu Conchagua jsme hned zamířili do městečka pod ním – San Vincente a našli do nejbližší a jedinou policejní stanici. Tam jsme dorazili o půl 6 a ztvrdli jsme tam do půl 10 večer.
Samozřejmě na stanici nikdo nemluvil anglicky, až na 2 strážníky, kteří znali jen pár, opravdu základních slovíček, stejně jako my ve španělštině. Asi půl hodiny trvalo, než se vůbec dovolali anglicky mluvícímu kolegovi. Další hodinu jsme strávili čekáním, než se dotyčný dostaví. Nakonec přijel celkem sympatický chlapík, s (na místní poměry) ne vůbec špatnou angličtinou.
Pokračovat ve čtení „San Vincente: aneb na policejní stanici je taky krásně“

El Salvador: Přepadení na Vulcanu Conchagua aneb jaké to je, když na Vás někdo míří bouchačkou a ptá se, jak se máte: Část třetí

druhé části článku o našem přepadení jsme skončili ve chvíli, kdy se najednou v křoví na kopci nad námi objevilo cca 13-ti leté dítě. Na rozdíl od pachatelů bez kukly, ovšem také s pistolí v ruce. V tu chvíli jsem naivně doufala, že nám jde na záchranu, a že už bude klid. Nevím, jestli jsme si myslela, že tohle dítě tam v cuku letu postřílí 3 dospělé chlapy a nás nechá bez újmy jít, nebo že se prostě pachatelé vyděsí a utečou, ale každopádně nic z toho se nestalo. Pokračovat ve čtení „El Salvador: Přepadení na Vulcanu Conchagua aneb jaké to je, když na Vás někdo míří bouchačkou a ptá se, jak se máte: Část třetí“

El Salvador: Přepadení na Vulcanu Conchagua aneb jaké to je, když na Vás někdo míří bouchačkou a ptá se, jak se máte: Část druhá

V první části článku jste se mohli dočíst, jak vlastně k našemu přepadení došlo. V následující části se budeme věnovat hlavně jeho průběhu. Pokračovat ve čtení „El Salvador: Přepadení na Vulcanu Conchagua aneb jaké to je, když na Vás někdo míří bouchačkou a ptá se, jak se máte: Část druhá“

El Salvador: Přejezd hranic, aneb fronta kam se podíváš

Salvador byl v době naší návštěvy tuším druhým nejnebezpečnějším státem na světě. Zatím nás tady ale krom 10 km fronty kamionů na hranicích nepotkalo nic hrozného. Dokonce jsme i porušili veškerá omílaná pravidla bezpečnosti a chodili v noci sami po hlavním městě. Všechno proběhlo v pořádku a tak jsme se asi příliš otrkali, což se nám později nevyplatilo. O tom ale až v dalším článku. Teď tedy o zmatku na hranicích. Pokračovat ve čtení „El Salvador: Přejezd hranic, aneb fronta kam se podíváš“

Monterrico: Vlny, přírodní rezervace a želvičky

Soudě dle počtu bělochů, je Monterrico jedním z typicky turistických míst. Jedná se o přímořské letovisko s lávovým pískem a za našeho pobytu i dost velkými vlnami, což si užila hlavně panská část posádky. Já, ačkoliv mám vlny taky moc ráda, kdykoliv jsem vlezla do oceánu, ležela jsem pod vlnou, okamžitě svlečená z plavek a zavalená těžkým lávovým pískem. Takže jsem to brzy vzdala. Pokračovat ve čtení „Monterrico: Vlny, přírodní rezervace a želvičky“

Semuc Champey: Malé Plitvice aneb demonstrace nás nezastaví

Semuc Champey podle mě byl jedním z nejhezčích míst, které jsme nejen v Guatemale navštívili, a troufnu si totiž říci, že i toto místo se stalo jedním z favoritů celého našeho cestování po střední Americe. Možná by se dal popsat jako taková maličká Plitvická jezera, či Krka.

Pokračovat ve čtení „Semuc Champey: Malé Plitvice aneb demonstrace nás nezastaví“

Poslední den v Gueatemale: další noc v hodinovém hotelu a „bouračka“ před odletem


Původně tento článek patřil k Semuc Champey, ale protože (pro čechy asi trochu nevšední) zážitky z na místní poměry luxusního hodinového hotelu a menší nehoda před odletem se celkem protáhli, věnuji jim samostatný článek.  Pokračovat ve čtení „Poslední den v Gueatemale: další noc v hodinovém hotelu a „bouračka“ před odletem“