Tikal: Mayské pyramidy

Mayská památka Tikal je jednou z typických turistických destinací Guatemaly. Někteří cestovatelé sem dokonce jezdí pouze kvůli němu, což nebyl náš případ, ale návštěvu jsme si rozhodně užili, a troufám si říct, že ze všech Mayských památek, co jsme navštívili, byl právě Tikal jednou z nejkrásnějších. Navštěvovali jsme i menší, a hlavně méně turistické, ale turisti moc dobře vědí, proč jezdí zrovna sem.

První zmínky o Tikalu pocházejí z roku 900 před Kristem (v porovnání s Copánem v Hondurasu je to rozdíl pár stovek let – tam to bylo již 1500 př.n.l.) V době svého největšího rozkvětu v něm žilo přes 100 000 lidí na rozloze 30 km². Zanikl podobně jako ostatní městská Mayská království cca v 9 stol n.l. Dnes je v této lokalitě zaznamenáno přes 4000 struktur, ze kterých jsme navštívili pouze ty nejdůležitější. Ale spousta chrámu určitě ještě čeká v útrobách lesa na objevení a odhalení turistům.

Pokud k Tikalu pojedete autem jako my, pamatujte, že po příjezdu na bránu je to ještě dalších 17 km tam a zpět k hlavním památkám. Nejezděte sem tedy s prázdnou nádrží, abyste se nemuseli vracet jako my.

Další věc, na kterou by měl být návštěvník připraven je vstupné. V roce 2014 to bylo 150 Q/os a snad poprvé tady nebrali dolary ani karty. Pokud byste byli ale tmavší pleti, možná byste to zvládli ukecat na vstup pro místní, který činil pouhých 20 Q.

Dále by možná nebylo od věci koupit si mapu. Ta stála 20 Q a jako typičtí Češi jsme za ní samozřejmě nezaplatili (a tentokrát ani nikoho nenapadlo ji vyfotit) a tak jsme chodili podle pohledu (obrázku z ptačí perspektivy), co si jeden z účastníků koupil. Nevíme tedy, co všechno jsme viděli, ale víme, že to nejdůležitější jsme odškrtli.

Mé nezapomenutelné zážitky: Mayské pyramidy

Noc jsme strávili v městečku Rio Dulce, kam jsme v noci přijeli z Hondurasu, ve snaze přiblížit se k Tikalu. Zde náš hasič Kuba získal asi největší úlovky pro Hasičské museum v kočí. Tentokrát šel na stanici sám, pěknou dobu tam zůstal. Místní hasič měl výjezd a tak se Kubovi poctilo hlídat více jak hodinu místní zbrojnici, a dostal za to samozřejmě hojnou nadílku v podobě uniforem a helmy. Museli jsme zde také koupit novou pneumatiku, kterou jsme po cestě píchly, s čímž si pánská část naší posádky bravurně během hodinky poradila.

Když se naše pánská posádka vrátila i s pneumatikou, po zdlouhavém vysvětlování co vlastně chceme, jsme ve „stánku“ vedle hotelu posnídali vajíčka a vyrazili směr Tikal. Náš zastaralý knižní průvodce pravil, že zde můžete strávit hodinu, ale také týden, v čemž se rozhodně nemýlil. My jsme zde díky časovému presu strávili hodiny pouze 3, což pro ale naše potřeby více méně stačilo.

Nejkrásnější část se nacházela na Plaza de Central. Bohužel, jedna z vyhlídek byla díky rekonstrukci zavřena. Ale i výhled z vedlejšího chrámu byl nádherný. Nejkrásnější na Tikalu je, že prostě jdete pralesem a najednou ha…před vámi se vynoří až 60 m velká pyramida. Očekávali jsme, že se na nás vynoří někde i tukan, bohužel, tohoto štěstí se nám za celou dobu nedostalo. Na tukany se musí do Belize, kam jsme se nedostali nejen kvůli času, ale i nemožnosti dojet tam z Guatemaly autem.

Po návštěvě Tikalu jsme se vydali na cestu s tím, že se přiblížíme k Semuc Champey. Na cestě nás čekal přívoz, nevěděli jsme ovšem, do kolika je otevřen a tak jsme nemohli dělat nic jiného, než do vesmíru vysílat pozitivní myšlenky, což se samozřejmě vyplatilo a chytli jsme poslední přívoz, a to v půl 8 večer. Po výjezdu z přívozu jsme konečně našli grilovaná kuřata, pochutnali si a nakrmili všudypřítomné hladové psy. Po večeři jsme objeli 2 hotely, hned v druhém se ubytovali, zahráli si Bang, dali pár cervéz a zahájili několikátou z polemik o tom co jak bylo a nebylo. Jelikož tohle už byly poslední dny našeho pobytu, ponorková nemoc mezi některými účastníky se jen a jen zvětšovala a tak se opět šlo spát za krásné atmosféry.