Monterrico: Vlny, přírodní rezervace a želvičky

Soudě dle počtu bělochů, je Monterrico jedním z typicky turistických míst. Jedná se o přímořské letovisko s lávovým pískem a za našeho pobytu i dost velkými vlnami, což si užila hlavně panská část posádky. Já, ačkoliv mám vlny taky moc ráda, kdykoliv jsem vlezla do oceánu, ležela jsem pod vlnou, okamžitě svlečená z plavek a zavalená těžkým lávovým pískem. Takže jsem to brzy vzdala.

Pokud se do Monterrika vydáte, což vřele doporučuji, je celkem vhodné udělat si předem rezervaci hotelu. Tady nám totiž sehnat ubytování chvíli zabralo. Ale naštěstí se nás ujal místní naháněč a pár hotelů s námi objel a taky nám rovnou zařídil projížďku na loďkách, kterou taky mohu jen doporučit. Poprvé jsme tedy strávili noc v hotelu s bazénem, a to (po chvíli smlouvání) za 400 Q pro všechny, včetně chutné snídaně. Kromě rezervace ubytování bych se dnes taky koukla na mapu hned v několika zdrojích. Každá mapa se totiž dost liší, v našem případě nebyla vyznačená jedna nová, pro nás stěžejní silnice.

IMG_5535-698x1024.jpgMěli jsme tedy za to, že to budeme muset dost objíždět, ale samozřejmě chybou navigátora, což jsem výjimečně pro tento den byla já (z důvodů těžké opice a spánkového deficitu navigátora původního) se nakonec jelo jinou cestou, než jsme plánovali. Nově zvolený navigátor totiž nedával pozor při dlouhé cestě rovně a raději studoval průvodce. Pouze zadal instrukce s názvem města, kde se měl řidič držet stále na silnici č. 2. Řidič ovšem sjel na silnici č. 9 (samozřejmě vinou nepozornosti navigátora, který to dostal řádně sežrat), což by v případě odpovídajících map byla minimálně hodina zajížďka. Jak už to ale v životě chodí, vše má svůj důvod a my jsme se ocitli u oceánu, podél jehož pobřeží vedla krásná nová silnice, taková, jaká v Guatemale často vidět není, a dokonce směřovala až na místo určení, tedy do Monterrica a to cestou mnohem kratší, než jsme měli původně naplánováno. Dokonce jsme ještě ušetřili za přívoz.

Mé nezapomenutelné zážitky: zapomenutý foťák, pouštění želviček do oceánu

Po radovánkách v oceánu jsme se vydali na plavbu po rezervaci, kterou nám zařídil již zmíněný naháněč. Nebyla bych to já, abych něco nezapomněla a tak jsem se musela vracet na hotel pro foťák. A protože to byl ale docela kus, náš milý naháněč, který nám už pomohl více než dost (a dostal za to odpovídající zpropitné, ovšem jeho jméno si nikdo nepamatoval) mi pro tentokrát propůjčil svou vysoce kvalitní ukrajinu s řádnými osmičkami u obou kol, zkroucenými šlapkami a sedlem tak img_5517-1024x682vysoko přivařeným, že jsem na něj ani nedostala. Jelikož jsem měla celkem krátkou sukni, cestou tam jsem vzbuzovala nemalé pozdvižení u místních. U každé hospůdky byl minimálně jeden Guatemalec, co na mě vehementně mával a cosi španělsky pokřikoval. Zamávání jsem jim vracela s úsměvem, i přes namáhavost jízdy na velice kvalitním kole. Možná proto cestou zpátky už u hospůdek nemával jeden, ale hned několik Guatemalců.

Tentokrát jen nepokřikovali, ale snažili se mě zastavovat. Se silně zrezlými řídítky nebylo nic jednoduchého se jim vyhnout, ale zdárně jsem uspěla a celá rudá, sotva lapaje po dechu jsem dojela k čekajícím spolucestovatelům, na kterých byla značně vidět nervozita, když dopíjeli čerstvý kokos. Jak jsem již zmínila, v Monterricu se nachází překrásná vodní rezervace, na kterou se nesmí motorovými čluny. Proto si musíte najmout loďku i s „gondoliérem“, rozhodně to ale stojí za to. Proveze Vás krásným přírodním tunelem ze stromů a jejich kořenů, kde je k vidění exotické ptactvo a jiná zvěřina. Myslím, že fotky promluví za vše. Chvíli jsme si tu připadali jako někde ve Vietnamu.

img_5492-1024x682Po projížďce jsme opět zamířili na pláž. Jako klasický tourist trap tady měly být k vidění želvy ve fázi kladení vajec. Želvy tady sice byly, ale už vylíhnuté, v kádích k prodeji tuším za 10 Q. Turisté si tak mohli koupit libovolné množství, vypustit své suvenýry do oceánu a fandit, která z nich se dostane jako první přes čáru, co pořadatelé nakreslili a ještě si při tom vychutnat západ slunce. Po zhlédnutí posledních opozdilců jsme si dali na pláži večeři přímo z grilu, pár drinků za super cenu v happy hour a po procházce šli na kutě. Po 5 nocích tahle pro mě byla tou první, kdy jsem se pořádně vyspala a konečně se vzpamatovala z časového posunu. Druhý den jsme po úžasné snídani (s úžasem všech spolucestujících tahle pro mě byla minimálně trojitá, poněvadž jsem dojídala zbytky po všech)    vyrazili po přívozu směr El Salvador. Do Guatemaly jsme se ale vrátili na závěru našeho pobytu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

35  +    =  39