Solola: Trhy a barevný hřbitov

Solola je malé malebné městečko nedaleko jezera Atitlán. Proslulost si získalo především trhy, které se s několikaletou pravidelností konají každý týden. Nejsem Vám ovšem schopná říci jaký den. Náš stařičký průvodce pravil, že pátek. Několik dalších zdrojů také říká, že v pátek, ovšem v pátek kolem 11 h nemůžu říci, že by bylo zcela vylidněno, ale s jistotou můžu tvrdit, že trh tam rozhodně nebyl.

Pokud nenarazíte na trhy, můžete si alespoň prohlédnout krásnou „radnici“ a velice zajímavě oblečené lidi. Můžete zde vidět, typický guatemalský „kroj“, pány v kovbojských kloboucích a sukních. Pokud se vám poštěstí na trhy natrefit a budete si takový „kroj“ koupit také, nedělejte to, nebo si ho schovejte nadoma.  Varují zde před nošením na místě.

Na co nezapomenu: Tafofilovo štěstí

Po malém zklamání z nepřítomnosti ani jednoho stánku se mi nadšení vrátilo na místním hřbitově. Hřbitovy mě již dlouhou dobu z neznámého důvodu přitahují (tato úchylka se nazývá tafofilie). Takže jakmile mám na svých cestách příležitost, s návštěvou nejednoho hřbitova rozhodně neváhám. Hřbitovy sice lze vidět po celé Guatemale, ale tohle byl náš první a totálně mě uchvátil. Hroby jsou spíše takové malé paneláčky, maličko jako u nás některé úložiště na urny. ALE tady se hemží všemi barvami! Kytky se zde dají najít většinou jen umělé. Velice často mají i nebožtíci krásný výhled. Byl to pro mě takový velice příjemný hřbitovní šok. Nevím proč mě hřbitovy tak fascinují, především ty zahraniční.

Veškeré moje kulturní šoky byly právě na hřbitově. Například u protinožců jsem zažila asi největší šok, když jsem zjistila, že na hřbitovy jezdí autem až přímo ke hrobu. Ale později jsem se s tím tak ztotožnila, že jsem tam chodila běhat, neboť to bylo jedno z nejklidnějších míst v okolí. V Portugalku mě šokovali (snad) atrapy rakví za sklem, přehozené pouze krajkami. Na Madeiře zase na každém hřbitově měli záchod, a pokud byl hřbitov  v kopci tak u výtah!

Po zajímavém zážitku z hřbitova jsme zapadli do hospůdky a v podstatě po 1. se snažili objednat si oběd. Místo kuřecí tortilly jsme sice dostali kuře smažené s hranolkama, avokádem a jak jinak než fazolovou pastou. ale i tak jsme si pochutnali. (o týden déle nám ale stejné jídlo už dost lezlo krkem). Po obídku jsme vyrazili směr Panajachel.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

43  +    =  51