El Salvador: přepadení aneb jaké to je, když na vás někdo míří bouchačkou a ptá se, jak se máte.

Tak trochu jsme přepadení očekávali, tak trochu si ho možná přivolali, tím jak jsme o tom neustále mluvili a báli se ho. S možností krádeže nějakých věcí jsme opravdu počítali, ale to že to proběhne tak jak to proběhlo, by pravděpodobně ani jeden z nás nehádal. S odstupem času ale můžu konstatovat, že jsme měli štěstí v neštěstí, což platí i o mém dalším přepadení o pár let později.

První boj o peníze

IMG_5701-1024x683.jpg
trocha šíleností z trhu

Po noci v hodinovém hotelu (článek zde) jsme si v rychlosti prošli městečko San Miguel s místními trhy a zabojovali s hned s několika bankomaty, ve snaze získat nějaké dolary, o které jsme přišli dřív, než jsme čekali. Při návratu k autu se mi úspěšně podařilo vystrašit nejen sebe, ale i zbytek posádky. Nemohla jsem totiž najít peněženku, kterou jsem si dala ke kolegyni do baťůžku, abych nemusela nosit ten svůj, na což jsme ale všichni zapomněli. Prostě bych to nebyla já, abych něco nehledala, nebo neztratila. Všem se tedy ulevilo, že ztracení vybraných dolarů se nekoná. Ale jak se říká, nechval dne před večerem, a tak k naší smůle,  se nám za pár hodin podobné úlevy už nedostalo.

Po silnici páté třídy k hlídané části vulkánu

Z Miguelu jsme se vydali rovnou na vulkán Conchagua. Do části jsme mohli vyjet autem, po dost zničené cestě, místní by ji možná označili jako silnici druhé třídy, u nás by ale asi ani pětka nestačila. Zbylých cca 5 km jsme už museli po svých. Po zhruba 4 km jsme došli k dvěma baráčkům s několika ozbrojenci, kteří prostor hlídali a zaplatili jsme $20 za všechny 4 osoby, abychom mohli jít dál.

img_5725-1024x699

Což rozhodně stálo za to! Na vyhlídce se před námi vyloupla neskutečně úžasná panorámata. Cestou zpět jsme vyfotili ještě pár fotek s ozbrojencema, nakrmili hladové psi, sedli do auta opravdu pomaloučku (ta cesta byla fakt tragická) jeli dolů.

Překvapení ze křoví a pohled do hlavně

Po přibližně 1 km se na nás z křoví vyřítili 3 zakuklenci s kvérama (ve španělštině banditos, takže i pro nás po zbytek cesty už jenom banditi). Jeden z nich mluvil lámanou angličtinou (pravděpodobně vůdce gangu ?). Chvíli mi trvalo, než jsem pobrala co se vlastně děje, ale pohled do hlavně bouchačky vás nenechá moc dlouho pochybovat a spolehlivě pošle vaše srdce až do těch nejnižších útrob.

Vůdce gangu zavelel, ať otevřeme dveře, vystoupíme si a jdeme k jedné straně s rukama nad hlavou. Poté se nám nejen posunky snažil vysvětlit, ať jdeme pryč. V tu chvíli jsem myslela, že přijdeme o celý auto i s se všemi věcmi. Za chvíli si to ale dotyčný rozmyslel a změnil pokyn, tentokrát nehýbejte se a nemluvte. Při tom stále mířil pistolí na nás, druhý čekoval okolí a třetí nám raboval auto.

Po chvíli ze shora začalo přijíždět další auto. Když řidič zpozoroval, co se vlastně děje, začal troubit jak o závod. Což samozřejmě kluky rozhodilo. Dostalo se  nám pomoci nebo se jednalo o jinej gang? Tak to  se dozvíte v dalším článku.

Tipy jak se vyhnout přepadení, nebo alespoň přijít o co nejméně se dočtete v tomto článku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

  +  64  =  69