Když jsem chodila po Kanadských lesích, věděla jsem, že o 6 měsíců později si to už budu drandit po Filipínách. Protože jsem si to většinou po těch lesích drandila sama, měla jsem dost času přemýšlet a vymyslela jsem jak můžu pomoct na cestích chudým Filipínským dětem.
Uspořádala jsem svou soukromou sbírku na FB a světe div se, vybrala sem kolem 10 000 Kč. To jsou samozřejmě na Filipínách velké peníze, takže jsme to měli problém utratit, ale zvládli jsme to. Rozdali jsme školní potřeby v několika školách, hračky v dětských domovech a jídlo těm, co to potřebují.
Letos v lednu se na Facebookových stránkách mých přátel, který jsem si cestou udělala, začaly objevovat fotky zhroucených domů a zaplavených oblastí po tajfunu. Nelenili jsme a vytvořili další soukromou sbírku a opět za pouhý týden vybrali 10 000. Peníze jsou vždy darem mých kamarádů mě a mému spolucestovateli. Všichni mi věří a kdo nevěří nedává 🙂 Tentokrát ale naše pomoc opravdu sahala daleko…Pomohli jsme cca 30 rodinám a opravili jsme střechu na místním centru, kam si chodí děti hrát.
Na Madagaskaru jsme to udělali podobně. Abychom neměli zase problém utrácet sbírku jsme otevřeli jen pár dní před odletem a za asi 8000 Kč nakoupili většinou jídlo chudým. Nikdy nerozdávám peníze, které kazí charakter. Snažím se při rozdávání mít hlavně místní, kteří nám pomáhají s organizací a vysvětlí koncept, protože nechci v obdarovaných vzbudit mylnou domněnku: “běloch = peníze” a naučit je nastavit ruku pokaždé, když bělocha vidí.