Panajachel je pravděpodobně nejturističtějším městečkem v okolí Atitlánu, což je krásné jezero obklopené 3 sopkami, největší nejvýznamnější je Volcán Atitlan. Pokud nemáte smůlu na den v oparu, zažijete magickou podívanou. Všude přítomní naháněči vám zajisté rádi prodají i výlet na lodi do okolních vesniček. Kolem jezera ale vedou i turistické stezky.
výlet po jezeře a návštěva hasičské zbrojnice s ambulancí
Hned po příjezdu do Panajachelu jsme začali hledat hotel, ještě jsme se ani nestačili rozkoukat, a už si nás odchytl jakýsi cyklista, že nám hotel ukáže. Po příjezdu na místo jsme se dozvěděli, že je to také kapitán lodi a hned nám začal nabízet výlet po jezeře, což se nám celkem hodilo, poněvadž jsme to měli stejně v plánu.
Rychle jsme se tedy ubytovali v krásném hotelu s výhledem na jezero a vyrazili směr molo v doprovodu pana kapitána. Nakonec jsme cenu z tuším 600 Q usmlouvali na 450 Q za všechny a vyrazili na vodu v naprosto vytuněný lodi se sedačkama z auta. Pan „kapitán“, který loď nakonec ani neřídil, nás usilovně přesvědčoval, že se budeme moc po cestě vykoupat. Taky že navštívíme obrovské trhy ve vesničkách San Antonio a Santa Catarina. V jezeru se koupat nedalo, ne snad ani tolik kvůli nízké teplotě vody, ale hlavně kvůli bordelu, co v ní plaval. A z obrovských trhů se vyklubaly maličké vesničky s pár stánky, ale i tak kouzelnými. Byl to začátek zájezdu, tak jsme nechtěli nakupovat příliš suvenýrů, ale něco jsme přeci jen nakoupili.
Protože jeden z účastníků je vášnivým hasičem z povolání. hned po výletu jsme navštívili naši první Guatemalskou hasičskou zbrojnici – Bomberos de Panajachael Voluntario. Docela mě překvapilo, že měli pod záštitou i ambulanci. Do hasičského musea v Kočí tak přibyla i Guatemalská nášivka a v Panajachelu se můžou kochat pohledem s pro ně obří stanicí na Seči a samozřejmě nášivkou Chrudimského sboru.
Večer jsme si uvařili večeři v privátní kuchyni. V té si samozřejmě ostatní turisté nevaří, ale za hezký úsměv a misku salátu pro české holky udělali místní všechno. Zlehka jsme popili, strhli vášnivou debatu o tom kam dál, a maličko rozhádaní šli spát.
Co bych tu udělala jinak
Bohužel jsme tu strávili hned první dny a nechtěli jsme tedy sebou tahat suvenýry celou dobu. V domnění, že úplně stejné suvenýry a místní výrobky budou po celé střední Americe, jsme nakoupili pouze menší množství, čehož do dnes velice lituji. Už nikde jinde jsme nepotkali tak krásné ručně dělané oblečení, ani bižuterii a jiné místní výrobky. Suvenýry jsme tedy nakupovali až na letišti, dvakrát tak drahé a zdaleka ne tak krásné. Pokud tedy do Panajachelu a okolí zabloudíte, nečekejte a nakupujte.
