La Gomera je jedním z nejkrásnějších a zároveň nejméně turistických Kanárských ostrovů. Pokud hledáte autentickou přírodu, divoké hory, mlžné lesy a klidné vesničky, La Gomera je ideální destinací. Tento ostrov je známý svými historickými spojitostmi s Kryštofem Kolumbem, neuvěřitelnými vyhlídkami a unikátním jazykem silbo gomero. Je nasprosto ideálním útěkem před davy turistů na Tenerife.
Pokud utíkáte z Tenerife, možná se vám bude hodit i můj článek právě o něm 30 tipů co vidět a dělat. Připravila jsem pro vás zajímavá místa, co na La Gomeře vidět a co tam zažít! Pokud vám nebudou stačit, v mé mapě mám další místa společně se spoustou míst na Tenerife.
Jak se dostat na La Gomeru?
Trajekt: Nejlepší způsob, jak se dostat na ostrov, je trajektem z Tenerife (Los Cristianos).
Lodní dopravu mezi ostrovy zajišťují trajekty dvě společnosti. Doporučuju vyhledávat na Direct Ferries, ta vám dá všechny dostupné možnosti.
Naviera Armas – o něco pomalejší, ale levnější varianta.
Auto: Pokud chcete ostrov dobře prozkoumat, doporučuji půjčit auto přímo v přístavu San Sebastián. Srovnejte nejlevnější varianty zde.
Kde se na La Gomeře ubytovat
My jsme převážně kempovali, ale v San Sebastianu jsme využili klidný Hotel Villa Gomera. Na druhé straně ostrova doporučuji Casa La Alameda.
Co na La Gomeře vidět a dělat?
Kanárské ostrovy: Mapa 150+ míst, co vidět na Tenerife a La Gomeře
Objevte krásy Kanárských ostrovů – Tenerife a La Gomery s mojí podrobnou digitální mapou, která obsahuje 150+ míst na těchto rozmanitých ostrovech. Prozkoumejte devět kategorií mapy. Perfektní pomocník pro plánování dovolené!
Garajonay – magický mlžný les a nejvyšší vrchol ostrova
Srdcem ostrova je Národní park Garajonay, který patří mezi nejzachovalejší vavřínové lesy na světě. Díky stálé vlhkosti a mlhám zde rostou prastaré mechem porostlé stromy, které vytvářejí kouzelnou atmosféru. Doporučuji jít brzo ráno, jinak se často vyhlídky halí do mlhy
Co zde vidět a dělat?
Pico de Garajonay (1 487 m n. m.) – nejvyšší vrchol ostrova s fantastickým výhledem na Tenerife, La Palmu a El Hierro.
Sendero El Cedro – jedna z nejkrásnějších turistických tras vedoucí přes lesy, vodopády a horské říčky.
Mirador El Rejo – vyhlídka s dechberoucím panoramatem ostrova.
Parkem vede několik značených turistických tras – většina je snadná až středně náročná a ideální pro pěší výlety. Ty nejlepší najdete v mé mapě Tenerife a La Gomery.
Roque de Agando – ikonická skála ostrova
Tento monumentální vulkanický monolit je jedním z nejznámějších symbolů La Gomery. Nachází se uprostřed horské krajiny a nabízí úžasné výhledy na celý ostrov.
Nejlepší výhled na Roque de Agando je z Mirador de los Roques. Ideální místo pro fotografování východu slunce!
San Sebastián de La Gomera – město, kde kotvil Kolumbus
San Sebastián je hlavním městem La Gomery a místem, kde se Kryštof Kolumbus zastavil při své cestě do Ameriky v roce 1492.
Nejzajímavější památky
Torre del Conde – pevnost z 15. století, nejstarší stavba na ostrově.
Iglesia de la Asunción – kostel, kde Kolumbus údajně sloužil poslední mši před vyplutím.
Kolumbův dům (Casa de Colón) – muzeum věnované cestám Kolumba a historii ostrova.
Přístav v San Sebastiánu je hlavním vstupním bodem na ostrov – sem připlouvají trajekty z Tenerife.
Mirador de Abrante – skleněná vyhlídka nad oceánem
Tato skleněná platforma doslova visí nad útesem. Díky tomu máte pocit, že se vznášíte nad oceánem. Vyhlídka je kousek od vesnice Agulo, která patří k nejkrásnějším na ostrově.
Valle Gran Rey – údajně nejkrásnější údolí La Gomery
Valle Gran Rey je nejlepší místo na ostrově pro relaxaci a koupání. Toto údolí bylo dříve oblíbené u hippies a dodnes zde panuje pohodová atmosféra.
Co zde zažít?
Playa del Inglés – krásná sopečná pláž s divokou atmosférou. Nezapomenutelné západy slunce – nejlepší výhled je z pobřežní promenády. Pozorování delfínů a velryb – místní lodě nabízejí ekologické výlety za mořskými savci.
Hermigua – zapomenuté plantáže a přírodní bazény
Hermigua je zemědělská oblast, kde se pěstují banány, avokáda a cukrová třtina. Kromě toho tu najdete krásné přírodní bazény.
Piscina Natural de Hermigua – přírodní bazén chráněný před vlnami Atlantiku. Přírodní most Pescante de Hermigua – historická konstrukce, která kdysi sloužila k nakládání banánů na lodě.
Fortaleza de Chipude – mystická hora starých Guančů
Tato stolová hora byla kdysi posvátným místem Guančů, původních obyvatel Kanárských ostrovů. Dnes je to oblíbená turistická trasa s krásným výhledem. Túra začíná ve vesnici Chipude a trvá asi 2 hodiny. Ideální místo pro pozorování hvězd, protože zde není žádné světelné znečištění!
Vallehermoso – sever La Gomery bez turistů
Vallehermoso (v překladu „Krásné údolí“) je tradiční zemědělská oblast s málo dotčenou přírodou. Ideální místo pro ty, kteří chtějí uniknout davům.
Roque Cano – monumentální čedičová skála, dominantní symbol údolí.
Trasa Vallehermoso – Ermita de Santa Clara – Playa de Vallehermoso (cca 10 km) – krásný trek přes hory až k moři.
Monumento Natural de Los Órganos – Tento monumentální útvar připomíná varhany vytesané do skály – jde o sloupcovitou čedičovou formaci, která vznikla sopečnou činností a je přístupná pouze z moře, výhled na ní je ale taky skvělý.
Závěr – proč navštívit La Gomeru?
La Gomera je jedním z nejkrásnějších a nejautentičtějších Kanárských ostrovů. Na rozdíl od rušného Tenerife zde najdete klid, úžasnou přírodu a tradiční atmosféru.
Pokud hledáte dobrodružství, turistiku a neporušenou přírodu, tento ostrov si zamilujete! Pokud vám výběr nestačil, pořiďte si mou mapu.
Kanárské ostrovy: Mapa 150+ míst, co vidět na Tenerife a La Gomeře
Objevte krásy Kanárských ostrovů – Tenerife a La Gomery s mojí podrobnou digitální mapou, která obsahuje 150+ míst na těchto rozmanitých ostrovech. Prozkoumejte devět kategorií mapy. Perfektní pomocník pro plánování dovolené!
Nejlepší způsob, jak se dostat na ostrov, je trajektem z Tenerife (Los Cristianos). Lodní dopravu mezi ostrovy zajišťují trajekty dvě společnosti. Doporučuju vyhledávat na Direct Ferries, ta vám dá všechny dostupné možnosti. Naviera Armas – o něco pomalejší, ale levnější varianta. Fred Olsen Express – cesta trvá 50 minut.
Potřebuji na La Gomeře auto?
Záleží na vašich potřebách, pokud chcete ostrov opravdu poznat a nechcete ho přejít pěšky, půjčení auta doporučuji. Veřejná doprava sice existuje, ale někde jsou spoje řídké a mnoho krásných míst není autobusem dostupných. My chodili pěšky a jezdili autobusem či stopem a moc jsme si to užili.
Jak náročná je turistika na La Gomeře?
Turistika je zde velmi rozmanitá – od lehkých procházek přes Garajonay až po náročné horské túry s převýšením. Trasy jsou dobře značené a vhodné pro různé úrovně zdatnosti.
Kdy je nejlepší období pro návštěvu?
La Gomera je ideální celoročně, ale nejpříjemnější podmínky panují od října do května. Léto může být v nížinách horké, ale ve vyšších polohách je klima stále mírné.
Dá se na ostrově kempovat?
Ano, existují určené kempy a zóny pro volné táboření, například v Národním parku Garajonay, ale je třeba získat povolení. Divoké kempování mimo tyto zóny je zakázané.
Je La Gomera vhodná pro rodiny s dětmi?
Ano, ale spíše pro rodiny, které hledají přírodu a klid než resortový typ dovolené. Turistické trasy, přírodní koupaliště i kulturní zážitky jsou vhodné pro děti, které baví objevování.
Moje kamarádka Maruška mě vyslýchala pro svůj školní materiál. Jak tomu bývá, když si povídáte s kamarádkou, která vás dobře zná, navíc vy jste dobrodruh, kterej riskuje víc než zdrávo a ona razí heslo lepší bejt paranoidní než mrtvá, vznikne z toho něco, co by byla škoda nechat jen pro čtení učitelům.
Probereme skoro hlavní pilíře mýho života. Od toho, jak to vše začalo, přes to, co všechno mi přineslo i vzalo sólo cestování. Mluvíme o mém vztahu k přírodě, dobrodružství i vnitřní svobodě, strachu a těch nevětších průserech.
Poslechněte/přečte si tedy výsledek a zasmějte se s námi. Maruška dělala něco takovýho poprvý, ze začátku je to možná znát, ale hodně rychle se se svojí rolí ztotožnila a myslím, že to stojí za to.
Rozhovor
Pro svůj rozhovor jsem si vybrala kamarádku Míšu Hrdou. Míša je lektorka angličtiny, spisovatelka, koučka a zakladatelka neziskové organizace Láska k přírodě. Velkou část roku tráví na cestách s batohem na zádech, a tomuto tématu se budeme věnovat i v našem rozhovoru. A přestože jsme každá úplně jiná, máme jednu velkou společnou vášeň a tou je cestování. Jenomže i v tomhle směru se naše představy o ideálním dobrodružství liší. Míša má svůj osobitý styl, který mě nepřestává fascinovat. Každou její cestu sleduji s nadšením, ale někdy i trochu s napětím. Ahoj, Míšo!
Ahoj!
Míšo, jak ses vlastně k cestování dostala a kdy se v tobě poprvé probudila touha poznávat svět mimo Českou republiku?
No, já to mám dost jinak než ostatní cestovatelé, kteří vždycky říkají, že po tomhle toužili už jako malý děti. Já jsem prostě nikdy nic takovýho moc neměla. Já jsem začala cestovat vlastně díky angličtině. Když jsem začala studovat na jazykovce, tak jsem prostě potřebovala ten jazyk trošku promrskat a na cestách to byla naprosto ideální volba.
Takže úplně původní myšlenka byla zdokonalit svůj jazyk.
Ano.
A co Česká republika? Máš tady nějaké oblíbené místo, kam se ráda vracíš?
Tak určitě hnedka několik. Obecně miluju místa, který mají velký louky a na nich solitéry, takže třeba Bílý Karpaty. Nebo tady u nás blíž miluju Šilinkův důl, kam jezdim fakt skoro každej rok. V Toulovcových Maštalích.
A kam vedla tvoje první delší cesta do zahraničí? Vzpomeneš si ještě? Mimo Evropu.
Tak mimo Evropu to byla Rwanda.
Rwanda? Tak to byl rovnou docela velký krok do světa a hnedka do Afriky.
No jo, je to tak. Ale já jsem jela s kámošem, který se přestěhoval do Londýna. On tam potkal holčinu z Rwandy, vzali se, udělali si spolu krásný čokoládový dítě, a to jeli potom ukázat její rodině Afriky, když mu bylo 9 měsíců.
Takže jsi tam měla takový bezpečný zázemí, by se dalo říct.
Jo.
Ty jsi hodně cest absolvovala sama se sebou. A teď mi řekni, přináší to určitě nějaké výhody a nevýhody, takže by mě zajímalo jaký. A jestli stále i teď aktuálně, upřednostňuješ tenhle styl cestování anebo jestli se něco změnilo?
No, já jsem to dřív fakt brala tak, že cestovat sólo je mnohem lepší než cestovat ve dvou. Protože… Za prvý poznáš mnohem víc lidí, což je něco, co jsem si třeba na terapiích uvědomila, že jsem cestovala právě z tohohle důvodu. Když člověk cestuje sám, tak o to víc ho lidi oslovujou a vesmír ti přitahuje tyhle setkání. Takže těch setkání je tam potom mnohem víc, než když jedeš ve dvou, nedej bože ve skupině. Pokud fakt nejste oba hodně komunikativní typy, který sami oslovujou ty cizí lidi a tak.
Tohle určitě přináší hodně velký sousto, že si člověk musí zvyknout být sám se sebou. Neměla jsi třeba trošku někdy problém? Jsou určitě chvíle, kdy přemýšlíš hodně o sobě. Určitě musíš v tý hlavě mít pak spoustu myšlenek, když to na nikoho neventiluješ.
Určitě. Těch myšlenek je tam spoustu, a to je právě ten prostor, jak si je urovnat. Do hor chodím právě proto, abych tam vypla. Jakmile se mi povede nějakou další dobu být tady a teď, neutíkat myšlenkama jinam, tak se ty myšlenky uspořádávají úplně samy. Prostě najednou to chodí tak krásně všechno. Já jsem vždycky největší projekty vymyslela právě v horách. Neříkám, že se všechny dotáhla do konce. (smích)
A má to nějaké nevýhody? Z tvýho pohledu, jaké tam jsou?
Vždycky mi chybělo právě to sdílení. Ale většinou jsem si ho pak kompenzovala. Často jsem potkala fakt úžasný lidi. Takže jsme si vzájemně nasdíleli to tady a teď. A většinou to stačilo. A když ne, tak vždycky máš ten telefon. Jednou za čas máš i signál a těm kámošům zavoláš a sdílíš to s nima. Jasně, není to úplně ono, jako když koukáte na ten západ spolu.
Ty jsi takhle hodněkrát potkala někoho cizího a šla kousek svý cesty s ním, co jsem sledovala tvoje cesty. Žes potkala někoho, strávila se s ním třeba tři, čtyři dny, pak jste se rozloučili a Vaše cesty se rozešly…
No, i třeba měsíc. Ale jo, většinou takhle několik dní.
To je pestřejší, než když máš jednoho parťáka. Nelezeš si tak na nervy.
To právě dřív bejval problém, najít někoho, kdo zvládne cestovat tím samým způsobem jako já.
To věřím, že je náročný určitě. (smích)
Někoho, s kym se nepoštěkáte a budete si nějak vycházet vstříc. To jsem našla fakt v posledních pár letech jen párkrát.
A to mě teď právě zajímá, jestli pořád cestuješ takhle sama, anebo se v poslední době něco změnilo?
No, musím říct, že sólo cestování, mám takovej pocit, mi už přineslo, co mělo. Neříkám, že někdy nevezmu batoh a nejedu někam na víkend jenom se psem. To určitě udělám občas ráda. Ale už míň, protože mám partnera, se kterým si v tomhle sedíme. (ve stylu cestování, pozn.) Ne, že by rád cestoval úplně přesně jako já. Musím dělat nějaký kompromisy, on samozřejmě taky. Ale je to vždycky většinou nenásilný, bez nějakých hádek. A stojí to za to. Takže to sdílení mi fakt dává teďka ten největší smysl. Naplňuje mě to mnohem víc než sólo cestování. Já jsem zase taková držka, že klidně ty další lidi oslovuju i tak, takže to není úplně tak, že bychom úplně nikoho nepotkali. Ale je pravda, že si spolu vystačíme.
No tak to je super. Jsi známá tím, že cestuješ na lehko. Co přesně to znamená a co přesně to znamená pro tebe?
No, tak můj batoh na lehko, bez jídla, bez vody, má… záleží na destinaci, ale od 5 do 6,5 kilo.
Počkej, jako třeba na měsíc?
To už je jedno, na jak dlouho. To je jedno, jestli na víkend anebo na měsíc.
Máš 5-6 kilo a je úplně jedno, na jak dlouho vyrážíš?
Když jedeš do hor, tak jo. Když jedu autem, tak mám 30, 50kilo. Vezeš tisíce zbytečností, ale když si to táhneš na zádech, tak prostě musíš na to myslet. To je to, co to znamená. To, že se ti půjde mnohem lehčejc, jednodušejc, rychlejc, bezbolestivějc. A čím lehčí bágl, tím pohodlnější cestování.
Jasně. A cestovala jsi takhle na lehko vždycky? Nebo ses k tomu postupně dopracovala?
Když jsem letěla do Austrálie, nejela jsem tam chodit po horách. Jela jsem tam jako au-pair na půl roku. V jejich zimě. Což znamená, že přes den je tam vedro a přes noc zima jako prase. Takže jsem vůbec nevěděla, co si mám sbalit. Měla jsem 30kilovej kufr plus 15kilovej příručák. Míň jsem si začala balit jenom díky skvělýmu americkýmu imperiálnímu systému, když jsem si přepla kila na libry na svý váze a nechápala jsem, jak je možný, že ten bágl je takhle těžkej. A furt jsem vyhazovala a vyhazovala věci a ono to furt bylo přes limit. A když jsem si řekla, že dobře, tak to kilo mi snad na letišti odpustí… A když jsem tam přijela a místo 22 kg, tam bylo 11 kg, vůbec jsem to nechápala. No a uvědomila jsem to, když jsem přijela do tý Ameriky, kam jsem zrovna letěla a tam jsem někoho slyšela používat libry. A nic z toho, co jsem doma vybalila, jsem samozřejmě nepotřebovala.
Aha, takže takhle jsi zjistila, že toho není tolik potřeba.A teď mi řekni, kde jsi si cítila nejvíc jako doma a naopak, kde jsi si připadala nejvíc cizí?
To je fakt hodně těžká otázka tohle. Upřímně, možná v New Yorku. To bylo snad jediný, ale já si myslím, že to jsou obecně ty velký města. Tam jsem se necejtila moc přijatá. Když jsem se tam s jedenáctikilovou krosnou objevila v tom metru, tak na mě koukali, jako „mám mačetu a nebojim se ji použít“.
Takže Amerika nebyla to místo, kde jsi měla pocit přijetí?
New York nebyl. Já jsem ho fakt, když jsem tam byla poprvé, úplně nesnášela. To bylo to nejhorší město, ve kterým jsem v životě byla. Když jsem tam byla po druhý, už s Fandou, s nynějším přítelem a na Vánoce… A když jsem stála u toho stromečku, před kterým stál Kevin (z filmu Sám doma, pozn.), tak jsem tam brečela, jak malý dítě. To bylo úžasný.
Ale tehdy v tom létě to bylo prostě smrdlavý město, plný arogantních ignorantů. A ještě jsem tam právě měla blbou zkušenost s couchsurfingem, možná se k něm ještě dostanem, kde mě prostě ten týpek, u kterýho jsem se ubytovala, vykopnul hned po prvním dni. Já jsem to musela řešit a improvizovat. Tenkrát jsem s improvizací neměla ještě takový zkušenosti, takže tam to pro mě bylo fakt nejhorší. Ale zároveň ta Amerika třeba na západě… Tam ty lidi jsou naopak tak otevřený, vřelý, přátelský a komunikativní. A tím, že jsou fakt hodně komunikativní, jsem fakt vždycky cejtila hodně přijatá.
Pak jsou ještě takový země, který jsou hodně pohostinný, jako třeba Tádžikistán, nebo Gruzie. Ty lidi jsou úžasný ale ty lidi už jsou na mě zase moc. A já taky chci svůj klid.
Jasně, to chápu. A je nějaké místo, kam by se zvracela pravidelně, protože já vím, že ty cestuješ různě po světě, abys poznala co nejpestřejší škálu míst a lidí. Ale je takové nějaké místo, kam bys třeba každý rok se klidně vrátila?
Amerika a Kanada. To jsou místa, které jsou neskutečně rozmanitý a jsou tam podle mě skvělý lidi. Ale já spíš nemám téměř místo, na které bych se nevrátila.
Cítila ses na svých cestách někdy ohrožená na životě? Teď myslím, že opravdu přímo ohrožená na životě. A kde se neopak cítila největší pocit bezpečí?
No… Tak když se někdo drží bouchačku vedle hlavy, tak bych řekla, že to je docela ohrožení na životě. V Salvadoru. Střední Amerika, kde jsem to z přepadení zažila třikrát.
A po každý ses tam vrátila? Nebo to bylo za jednu cestu třikrát?
Ne, po každý jsem se tam vrátila. Už tam asi po čtvrtý, nepojedu (smích). Ale zároveň znám lidi, který ty tři přepadení zažili opravdu v jedný cestě. A zároveň znám hromadu mnohem víc lidí, který tam byli a přepadení nezažili. Při tom přepadení ti to ale v tu chvíli úplně nedochází. A pak je pak člověk vždycky strašně vděčnej za ten život najednou víc. Potom jsem měla jednou takovou chvíli, kdy jsem seděla na surfu ve fakt hodně velkých vlnách. Na pěnovým surfu, vůbec jsem tam neměla co dělat. Taková ta neznalost začátečníka. A to jsem se fakt bála, že tam umřu. Že na to vůbec nemám, že se nemůžu ani vrátit a tu vlnu sjet, aniž by mě vzala utopila. Ale nakonec jsem to prostě nějak sjela po břiše. A zase jsem byla ohromně vděčná za svůj život. Pak jednou v Kanadě. Šla jsem ve skalách zkratkou a najednou tam byly prostě lana. Tak to bylo pro mě, já to mám ráda, ty vejšky. Je to vzrušující. A pak najednou lana zmizely a já jsem musela lézt dolů po té skále. Mně to přišlo v pohodě, akorát se pode mnou začali shlukovat lidi. Koukali na mě. A když jsem slezla, tak se všichni začali tleskat. A když jsem se koukala nahoru, tak jsem si říkala, že tohle asi nebylo úplně bezpečný.
Jinak jsem se fakt cejtila vždycky všude v bezpečí. I ty místa, kde jsem zažila přepadení. Neměla jsem pocit, že bych tam zažívala nějaké nebezpečí, dokud mě nepřepadli. Ale já prostě mám tohle trochu jinak než ostatní lidi. Já mám ADHD, což způsobuje i to, že riskuju mnohem víc a bojím se mnohem míň.
Kde jsi zažila největší kulturní šok?
Na Hřbitově.
Na Hřbitově?
No, já jsem tafofil. To znamená, že miluju hřbitovy z uměleckýho pohledu. A ta atmosféra, jakože umělecká, když nevnímám tu ponurost, tak ta mě tam fakt baví. A jestli nějaký kulturní šok byl, tak to bylo vždycky na hřbitově. Mě většinou nějaká kultura a ostatní lidi moc nepřekvapí. Ale to, jak se pohřbívá, tak to teda jo… Třeba v Americe jezdí k hrobu autem. To mě fakt zaskočilo. A v Austrálii to byl hřbitov větší, jak naše vesnice. Já jsem tam chodila běhat, protože to bylo jediný klidný místo. Na Madagaskaru třeba měly ty pomníčky různý sexuální výjevy. To bylo zajímavý. A v Portugalsku tam mají úplně nejvíc zajímavý hřbitovy. Většinou jsou to takový malý katakomby. Prosklený, ty tam vidíš na ty rakve, ve kterých jsou opravdu uložený lidi. A jednou jsem zažila, že ta rakev byla rozpadlá, byly z ní vysypaný ty kosti. A ty kosti byly zabalený v alobalu. Tak to bylo docela šok.
Míšo, vím, že miluješ hory. Prošla jsi kus Ameriky v nedávný době Pamír trail. Ale baví tě i moře, pláže nebo města? Protože tady se furt učíme okolo hor. Ale mě by zajímalo, jestli navštěvuješ i tady ty místa.
Hele, mě baví fakt všechno. Jako jasně, ty hory úplně nejvíc. Ale pláže miluju taky. Samozřejmě se snažim vybírat spíš ty míň navštěvovaný. Jak jsem říkala, ráda surfuju. Nejsem žádnej profík, jsem začátečník, ale baví mě to. Takže určitě útesy, to je srdcovka. A města? Jo, mám je moc ráda. A strašně ráda ty hory proložím právě městama a plážema, aby to bylo rozmanitý. Protože rozmanitost je něco, co prostě ADHD člověk strašně potřebuje. Nikde ale nevydržim tak dlouho jako v horách. V horách vydržím téměř nekonečně dlouho.
Teď jsem tady zmiňovala ten Pamír trail. To je možná pro hodně lidí novej pojem. Pamír trail je… Míšo, řekni mi, kolik kilometrů to je dlouhý?
Zhruba 1200 km, plus minus. My jsme ušly 1330 km.
1330 kilometrů. Přes hory Tádžikistánu. Šly jste směrem k Afganistánu, pokud si dobře vzpomínám. Tam jste cestu ukončili. Takže přes 1330 kilometrů v Tádžikistánu přes hory. To chce obrovskou kuráž. Možná i nějakou dávku bláznovství, jinak si to neumím vysvětlit. Jak dlouho trvaly přípravy na tuhle cestu? Já jenom ještě zmíním, že jste šly ve dvou, ale šly jste dvě holky. Nešla jsi se svým současným partnerem.
Ten mě poslal někam, s tímhletim. Přípravy moc dlouho netrvaly. My jsme koupily letenky a za měsíc jsme letěly. Ale ten měsíc byl fakt hodně intenzivní. Tím, že ty zásobovačky jídla tam nejsou úplně jednoduchý. Jídlo tam koupit ve vesnicích moc nejde, takže jsme musely řešit hodně to, abysme tam dostaly nějaký normální jídlo do vesnic, což je bez pošty a bez autobusů byla docela výzva.
Takže vy jste přiletěly a z toho místa jste si posílaly balíčky s jídlem na různý pointy a tam jste potom vždycky došly a to jídlo… A bylo tam vždycky to jídlo?
No, dvakrát jsme ten balík nenašly. Nebo takhle. Oni se k nám vždycky dostaly nakonec, ale když už bylo pozdě.
A jak jsi to zvládala? Protože jsi na jídlo citlivá, vím, že když se nenajíš, tak je zle, což se vyučuje se stylem tvýho cestování a kor teda tady, v tomhle místě, takže jak jsi to tam zvládla?
Já si tuhletu potřebu fakt hlídám. Spánek a jídlo, to je něco přes co jako nejede vlak. I když umím tři dny nejíst, mám to vyzkoušený a je to v pohodě. Ale vždycky nás tam někdo nakrmil. Ty místní byli fakt neskutečně pohostinný, vždycky nám moc pomáhali. A hold jsme prostě jedly čínský polívky, no. Taky jsem zhubla deset kilo.
A jaká byla místní kuchyně? Jaký mají národní jídlo?
No, tak oni mají plov, což je rýže s beraním masem a trochou zeleniny. Přes jídlo je to asi ta nejhorší země, kde jsem byla.
A vy jste spaly celou dobu ve stanech. Tam ses cejtila bezpečně?
Jo. Občas nějakej medvěd… Ale když tam byly opravdu známky medvědí aktivity, tak jsme nechávaly jídlo mimo stan.
A Tádžikové jsou úplně skvělý lidi, takže jsem se tam cítila fakt bezpečně, protože pro ně je host do domu jako Alláh do domu. Hlídaj tě a nikdy ti neudělaj nic špatnýho.
A teď mě Míšo zajímá. Cestování je pro hodně lidí finančně nákladná záležitost. Mohla bys nám dát nějaký typy, jak a na čem na cestách ušetřit? Jak cestovat lowcost? Jasně. Hodně jezdím stopem, což je hodně velký ušetření. Za dopravu tak ušetříš dost. Ty bys tak nejela, ale když ne, tak nepronajímat si auto, ale jezdit místní dopravou. Hodně jsem v minulosti využívala couchsurfing, což znamená, že využiješ místní a oni tě ubytujou u sebe. Vždycky tam máš nějaký reference, takže to není tak, že bys šla k nějakýmu vrahovi domů. Já jsem fakt skoro nikdy neměla špatný zkušenosti, a když jo, tak to prostě byl chlap, který očekával, že mu dáš výměnou něco jinýho, ale vždycky stačilo říct ne a bylo to v pohodě.
A máš nějaký tipy pro začínající cestovatele, kteří chtějí třeba někam vyrazit, ale nevědí, kde začít?
Já myslim, že úplně nejlepší tip je prostě začít. Udělat ten první krok, nebát se, a mít aspoň nějaký hrubý plán. Určitě bych nedoporučovala plánovat si den od dne, ale mít nějaký místa v mapě, který zhruba budeš dodržovat a zároveň poslouchat místní. Ptát se jich na doporučení, aby člověk mohl i trochu improvizovat a prostě fakt se nebát. Taky myslim, že je důležitý znát nějakej jazyk. Nějakým způsobem se umět domluvit.
Lidi jsou všude na světě dobrý. Samozřejmě jsou mezi nima výjimky, který ty v těch svých kriminálních podcastech posloucháš (smích). Ale prostě já věřím v dobro člověka a každá cesta mi to zatím jen potvrdila.
A změnila tě nějaká cesta jako osobnost? A jestli jo, která to byla a proč? Já myslím, že úplně každá cesta mi dala něco. Samozřejmě ty delší cesty, kde jsem zažila ty největší průsery, ty mě utvářely hodně. Když mě třeba nepustili čtyřikrát přes hranice Kanady. A vrátili mě prostě do Ameriky, kde jsem musela improvizovat tři týdny. Tak to mě hodně naučilo. Obecně mě cestování naučilo vážit si toho, co už mám a nechtít furt honit někde něco víc. Vážím si toho, co už mám a toho, jak skvělý to máme v Čechách.
Nedávno jsi vydala svoji knížku Průsery na cestách. Jak dlouho ti trvalo ji sepsat a na co se v ní můžeme těšit?
Trvalo mi to čtyři roky. Ne, že bych nad tím seděla celý čtyři roky po večerech. Samozřejmě to bylo s nějakýma pauzama a taky jsem tu knížku nějak začala a věděla jsem, jak ji chci dokončit, a to se ještě nedělo. Takže jsem musela počkat, až se to stane. Minulej rok na Velikonoce jsem to dopsala a letos přesně na rok a den jí pokřtíme. A můžete se těšit na sedmnáct různých druhů průserů a problémů na cestách. Některý jsou úsměvný, některý jsou vážnější, jako třeba ty přepadení. Při tom projedeme zhruba 30 zemí a některý i několikrát. Myslím, že je to nejenom plný srandy, takže doufám, že se u toho lidi pobavěj, ale taky si v tom najdou to, co najít potřebujou. Snažila jsem se tam dostat i spoustu seberozvojových témat. Ta knížka začíná, když mi bylo 18 a končí, když mi bylo 35. A tak přesně tak, jak jsem se rozvíjela já, tak se rozvíjí ta knížka.
Super. Teď mi ještě řekni, kam se chystáš v nejbližší době. Protože vím, že ty vždycky máš koupenou letenku. Že po návratu jedný cesty netrvá dlouho a už je v plánu další cesta. No, vždycky ne, vždycky to tak není. Já neplánuju. Já prostě spontánně někam jedu. A to samý bylo teďka. Protože kdyby ses mě zeptala před měsícem, tak ti řeknu, že fakt nevím. Ale jo, už máme letenky na Velikonoce. Do Japonska.
Tak, Míšo, ještě mi na závěr teďka řekni, kde tě můžou lidi sledovat, kde můžou sledovat tvoje cesty a kde se můžou nechat inspirovat. Kromě toho, že píšu web, kde se snažím dávat spoustu různých tipů, co vidět v různých místech a jakým způsobem cestovat, tak taky spravuju sociální sítě jako Instagram a Facebook a všechno je to jako Miške Travels.
Tak jo, tak ti děkuju, Míšo. Přeju co nejvíc cest a hlavně, aby ses nám ze všech vždycky vrátila. Živá a zdravá. Zatím to tak vždycky dopadlo. Taky děkuju.
Letěli jsme do Japonska, protože se objevila skvělá cena letenky. EXPO Japonsko 2025? Vůbec jsme netušili, že tam zrovna probíhá. Cílem byla příroda, sakury, kultura. Světová výstava se nám dostala do itineráře vlastně náhodou. Ale tohle „náhodné setkání“ mi dalo tolik různorodých emocí, že se z toho potrebuju vypsat – a možná někomu z vás i pomoct, pokud se na EXPO 2025 v Osace chystáte.
Kde se v Osace ubytovat?
M’s club – sice je to hodinový hotel, ale za skvělou cenu a pokud jedete v páru, třeba využijete I pomůcky, které na pokoji najdete
Téma bylo velkolepé: „Tvoření budoucí společnosti pro naše životy“. Zní to jako festival technologií, udržitelnosti, inovací… Ve skutečnosti jsem ale často stála ve frontě na projekci nebo „národní PR video“. Někde to mělo hloubku, jinde jen slova bez obsahu. A mezi tím vším spousta lidí, obchodníků a turistů – a taky pár momentů, které mě opravdu chytly za srdce.
Český pavilon: Sklo, dřevo, pivo
Obecně je areál fakt nádhernej, vyrazí vám dech a dřevěný ochoz je údajně největší dřevěnou stavbou na světě.
Věřila jsem, že nás český pavilon potěší stejně jako celý areál. Byla jsem zvědavá, jak nás jako národ představíme světu. Výsledek? Budova opravdu hezká, ale mezi těmi všemi velikán možná maličko zapadne.
Uvnitř skleněné instalace, pivo a kresby připomínající humoristický časopis od Pivrnce. Třešničkou byly 6500 let staré duby, které si lidé hladili jako sochu pro štěstí. Namísto hrdosti jsem cítila zvláštní smutek a zklamání.
Organizace: fronty a rezervace
Fronty jsou součástí zážitku. Na většinu velkých pavilonů musíte mít rezervaci předem, kterou můžete udělat buď v aplikaci nebo na místě na informacích u východní brány. Kdo přijde pozdě, má smůlu.
Rezervaci můžete vytvořit pouze na jeden pavilon nebo můžete vstoupit do loterie, třeba na údajně nejlepší Japonský pavilon. Ráno vystoupíte přes apku do loterie, během dne vám dají vědět, jestli jste vyhráli nebo ne.
Večery bývají o něco klidnější, takže pokud se vám nepodaří aplikací zarezervovat vstup, můžete nějaký pavilon zkusit večer.
Jídlo na Expu
Nečekala jsem, že se na výstavě tak dobře najím, ale najdete zde velkou jídelnu s klasickým japonským jídlem za přiměřeně ceny a u některých pavilonu můžete ochutnat i speciality mistndane země, to ale už za vyšší ceny.
Pavilony, které navštívit
Austrálie – krásná audiovizuální projekce přírody ale přidána hodnota žádná, nutná rezervace
Portugalsko – dojemný příběh udržitelnosti ve strhující projekci, večer bez front
Osacká univerzita – pohled do města budoucnosti
Pasona Natureverse – propojení přírody, těla a technologií
Future City – konečně pavilony opravdu spojené s tématem
Česko – samozřejmě jako Češi navštívit musíte, ale nemějte velká očekávání
Pavilony, které vynechat
Británie – samolibé promo ve stylu „všechno důležité vzniklo u nás“ – samolibé promo ve stylu „všechno důležité vzniklo u nás“
Malta – historická projekce, která neurazí, ale na expu je mnoho dalších
Filipíny – tkaniny a textilie
Skandinávie – hezká vizualita, ale prázdný obsah
Společné pavilony – fajn na protažení nohou a odpočinutá od fronty
Jak využít EXPO 2025 na maximum
Vstupenku kupte na oficiálních stránkách, ideálně v týdnu – o víkendu je vstup dražší a fronty jsou větší, vyhněte se jim i státním svátkům!
Přijďte hned ráno – Po deváté už začínají fronty.
Stahujte aplikaci – Rezervace, mapa, program – nepostradatelné.
Začněte od konce areálu – Ušetříte nervy a vyhněte se frontám, máte možnost autobusem dojet až k západní bráně, kde začíná future city
Nebojte se jíst v areálu – Ceny i kvalita mile překvapí. Je tu i několik malých „supermarketů“
Zůstaňte do zavíračky – 19:00 až 20:30 – zlatý čas most dostat se do větších arealů bez rezervace.
Sledujte čas – Všechno zavírá přesně. Pavilony ve 20:30, ochoz ve 21:00. Tady zpoždění opravdu nečekejte. Jste v Japonsku! V Aplikaci taky najdete události, které by vás mohli zajímat
Nevynechte večerní show – pokud bude hezky, koukněte do aplikace, v událostech většinou najdete večerní show
Stojí expo za návštěvu?
Rozhodně! Neříkám, že to bylo dokonalé. Ale byl to zážitek, který za to stál. Ať už budete odjíždět nadšení, zklamaní, nebo v rozpacích, jedno je jisté: EXPO Japonsko 2025 je zkušenost, která stojí za to.
Časté dotazy (FAQ)
What is FAQ?
Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit, sed do eiusmod tempor incididunt ut labore et dolore magna aliqua. Ut enim ad minim veniam, quis nostrud exercitation ullamco laboris nisi ut aliquip ex ea commodo consequat.
What is FAQ?
Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit, sed do eiusmod tempor incididunt ut labore et dolore magna aliqua. Ut enim ad minim veniam, quis nostrud exercitation ullamco laboris nisi ut aliquip ex ea commodo consequat.
1. Kde přesně se EXPO 2025 koná?
Na ostrově Yumeshima v Ósace, Japonsko. Dostanete se tam metrem, autobusem i vodní
2. Je nutná rezervace na pavilony?
Ano, zejména u těch populárních. Stahujte oficiální aplikaci hned po vstupu.
3. Kolik stojí vstupné?
Ceny jsou orientačně mezi 4000–6000 JPY za denní vstup. Záleží na dni a věku. Náš stálá necelých 1000 Kč.
4. Dá se najíst přímo v areálu?
Ano. Velký výběr jídel z celého světa, ceny jsou rozumné.
5. Jaký pavilon je nnejlepší?
Japonský – ale pozor, rezervace jsou nutné. Austrálie, Portugalsko a Osacká univerzita také stojí za to.
Tenerife – ostrov věčného jara, sopečných pláží, úchvatných hor a tropický přírody. Největší z Kanárských ostrovů má pro každého něco – od lenošení na plážích přes dobrodružné výstupy na sopku až po tajemná horská městečka. Co byste na Tenerife rozhodně neměli minout? Pojďme se na to podívat!
Pokud vám ale tyto tipy stačit nebudou, můžete si stáhnout mojí mapu s dalšími 150 tipy.
Kde se na Tenerife ubytovat?
Doporučuji rezervovat hodně dopředu, ceny se opravdu hodně zvedají, last minute se na turistickém Tenerife většinou moc nevyplatí. Hlavně pokud jedete přes Vánoce, Nový rok nebo karneval.
Na severu v Puertu de la Cruz – pouze pro dospělé – Silken Saaj Maar – krásné výhledy na moře, skvělé hodnocení
Na jihu v Medanu – Sweet home apartments – trochu luxusnější za stále přijatelnou cenu. Levnější varianta je tu Nest hostel, kde jsme našli i šroubovací kartuši.
Představte si místo, kde slunce svítí téměř každý den v roce a snad jediné místo v Evropě, kde i uprostřed zimy zažijete 20°C. (V noci v horách může ale i mrznout.)
Počasí může být sice nevyzpytatelné, ale je to ostrov, kde můžete dopoledne zdolat nejvyšší horu Španělska a odpoledne se koupat v moři, zažít vulkanickou krajinu i prales, sníh, zimu i vedro. To vše v jednom dni. Přesně takový je Tenerife. Tenhle ostrov je skvělou volbou pro všechny – milovníky přírody, dobrodruhy, rodiny s dětmi i ty, kteří hledají jen relax na pláži.
Jak se nejlépe na Tenerife dostat?
Na Tenerife se létá přímými lety z Prahy ale za dobrou cenu i z Vídně. Hlavní aerolinky jsou: ✈ Ryanair – levné lety ✈ Smartwings – přímé lety z Prahy ✈ Vueling – lety s přestupem v Barceloně
Ceny zpátečních letenek začínají už kolem 3 500 Kč, pokud koupíte s předstihem. Já nejraději vyhledávám na Skyscanneru a Pelikánu, protože má často lepší ceny než samotní dopravci. Jak na levné letenky se dozvíte v tomto článku.
Pozor na to, že na Tenerife jsou 2 letiště.
✈ Tenerife South Airport (Reina Sofia) – hlavní turistické letiště, blízko k letoviskům ✈ Tenerife North Airport – blíže k Santa Cruz a Anaze
Jestliže plánujete pobyt na jihu, pravděpodobně chcete přistát na letišti Reina Sofia. Pokud míříte spíše za turistikou a zelenější přírodou, vyplatí se let na severní letiště.
Neudělejte tu samou chybu jako já, že poletíte na jižní ale auto budete mít na severní. 🙂 Jen málo mi chybělo k tomu, abych na severu bukla i ubytko.
Doprava na Tenerife
Nejlepší způsob, jak objevovat Tenerife, je půjčení auta, které vám dá svobodu navštívit i odlehlá místa. Ceny pronájmu začínají na 20 € na den, palivo je levné a silnice jsou v dobrém stavu, i když horské trasy mohou být náročné.
Pokud nechcete řídit, dobře fungují autobusyTITSA, které spojují letiště, města a turistické lokality. Jízdenky stojí od 1,50 €, výhodnější je však předplacená BONO karta.
Taxi je spolehlivé, ale dražší (např. letiště – Playa de las Américas cca 30 €).
Pro přesuny mezi ostrovy můžete využít trajekty společnosti Fred Olsen Express a Naviera Armas, které spojují Tenerife s La Gomerou, Gran Canarií a dalšími ostrovy. Doporučuju vyhledávat na Direct Ferries, ta vám dá všechny dostupné možnosti.
Kanárské ostrovy: Mapa 150+ míst, co vidět na Tenerife a La Gomeře
Objevte krásy Kanárských ostrovů – Tenerife a La Gomery s mojí podrobnou digitální mapou, která obsahuje 150+ míst na těchto rozmanitých ostrovech. Prozkoumejte devět kategorií mapy. Perfektní pomocník pro plánování dovolené!
Tenerife je ostrov kontrastů a to platí i pro jeho pláže. Najdete tu zlatý písek dovezený ze Sahary, dramatické černé sopečné pláže i divoké zátoky, kam se dostanete jen pěšky.
Playa de Las Teresitas
Tahle pláž s jemným zlatým pískem ze Sahary a tyrkysovým mořem je jednou z nejkrásnějších na ostrově. Díky ochrannému vlnolamu je moře klidné, takže ideální pro rodiny.
Playa del Duque
Pokud hledáš komfort a klid, tahle pláž v oblasti Costa Adeje je to pravé. Čistý písek, lehátka a restaurace v okolí dělají z Playa del Duque skvělé místo pro relax.
V mé mapě najdete dalších 18 pláží a 15 přírodních bazénů.
Turistika na Tenerife – nejlepší trasy
Tenerife je rájem pro milovníky přírody a pěší turistiky. Ostrov nabízí širokou škálu tras – od nenáročných procházek podél pobřeží až po náročné horské výstupy. Díky rozmanité krajině, mlžným lesům a sopečným oblastem si tu každý turista najde něco pro sebe.
V mé mapě najdete dalších téměř 40 tras, na které můžete na Tenerife a La Gomeře vyrazit.
1. Barranco de Masca
Slavný kaňon vedoucí k oceánu. Jedna z nejznámějších tras na Tenerife začíná ve vesnici Masca a vede strmým kaňonem až k oceánu.
Trasa je dlouhá přibližně 5 km jedním směrem a sestup trvá kolem 2,5–3 hodin. Na dně kaňonu je možné využít lodní taxi zpět do Los Gigantes.
Pokud se do vesnice Masca vydáte, místní jistě ocení, pokud přijdete autobusem. Je tu velký problém s parkováním a mluví se o tom, že vjezd bude v budoucnu povolen pouze s autobusem – shuttle.
Na trasu potřebujete povolení, které není úplně nejlevnější. Řeší ale overtourismus, takže já to schvaluju. Kvůli ceně jsme ale neabsolvovali, raději jsme se prošli jinde a peníze investovali do pozorování hvězd.
2. Anaga – mlžné lesy a divoké hory
Oblast Anaga Rural Park na severovýchodě ostrova je známá svými vavřínovými lesy, dramatickými útesy a dechberoucími výhledy. Zde se nachází několik skvělých tras:
Sendero de los Sentidos – nenáročná stezka vhodná i pro rodiny s dětmi.
Taganana – Afur – Playa de Tamadite – krásná okružní trasa vedoucí k divoké pláži s nádhernými výhledy.
Cruz del Carmen – Chinamada – středně náročná trasa přes staré jeskynní domy.
3. Výstup na sopku Teide (3 718 m)
Nejvyšší hora Španělska a zároveň třetí největší sopka na světě nabízí několik možností výstupu:
Z Refugio Altavista – náročný noční výstup pro pozorování východu slunce. Jediná možnost jak nemusíte platit – dostat se k vrchní stanici lanovky ještě před 9 ráno.
Montaña Blanca Trail – celodenní trek s úchvatnými výhledy.
Pro vstup na samotný vrchol Teide je nutné povolení, které je třeba rezervovat předem. V zimě ale pozor! Pokud bude nahoře sníh, s největší pravděpodobností bude vrchol zavřený. To se nedozvíte nikde jinde než pod lanovkou, nebo až váš odchytne strážce na trailu jako nás.
Pokud se ale vydáte brzo, pravděpodobně strážce nepotkáte, vezměte si s sebou ale alespoň nesmeky a potřebné vybavení!
Dlouhé turistické trasy GR
Na Tenerife se nachází několik dlouhých GR (Gran Recorrido) tras, které jsou značené červenobílým značením a spojují různé části ostrova.
GR 131 – Trasa přes celý ostrov
Jedna z nejdelších a nejnáročnějších tras na Tenerife. GR 131 začíná v přístavu Santa Cruz a vede až na jih ostrova přes hory. Celková délka je přibližně 83 km a rozdělena do několika etap. V mé mapě je celá trasa zanešená.
GR 131 vede ale přes všechny ostrovy, kdybyste náhodou měli potřebu ji dát celou a jste hiker nazi, pamatujte, že tady vaše cesta nekončí.
Část trasy je ale vypálená nedávným požárem, zjistěte si tedy aktuální info.
Já jsem rozmazlenej hiker, takže jsme celou trasu nešli, pouze její části a spojovali jsme si treky svoje. Z mapy mi totiž přišlo, že variabilní je trail pouze v národním parku a potom vede hodně lesem, který je na Tenerife sice krásný, ale stále stejný. To já nezvládám, potřebuju na trailu variabilitu a to se mi pospojováním mých trailů splnit povedlo.
Problém je zde také s vodou – moc jí tu není. Je tedy nutné dobře plánovat!
Zábavní parky na Tenerife:
Siam Park – nejlepší vodní park na světě
Siam Park je údajně jedním z nejlepších vodních parků na světě a nabízí jak extrémní atrakce, tak odpočinkové laguny.
Tower of Power – tobogán s téměř vertikálním pádem, kde projedete akvárkem se žraloky
Umělé vlny – až 3 metry vysoké vlny se postarají o hromadu srandy
Park je ideální jak pro rodiny s dětmi, tak pro milovníky adrenalinu. Sama jsem park navštívila už asi před 10 lety a opravdu to byl velký zážitek, který za ty peníze stál. Nemůžu ale porovnávat s jinými parky, moc podobných jsem nenavštívila.
Loro Parque – jedna z nejlepších zoologických zahrad v Evropě
Loro Parque v Puerto de la Cruz je údajně jednou z nejlepších zoologických zahrad na světě a oblíbenou atrakcí na Tenerife.
Orlí a delfíní show – podívaná pro děti i dospělé
Planet Penguin – jedno z největších pavilonů s tučňáky na světě
Akvárium s podvodním tunelem – pohled na žraloky zblízka
Tygři, gorily, papoušci a další exotická zvířata
Loro Parque se pyšní špičkovou péčí o zvířata a ochranářskými projekty. Pokud cestujete na Tenerife s dětmi, tohle místo byste asi neměli vynechat, sama jsem ale díky svým přísným zásadám nenavštívila, tak nemůžu posoudit, ovšem nedat ho do těchto tipů nemůžu, jedná se prý opravdu o evropskou špičku.
Santa Cruz de Tenerife – hlavní město ostrova
Santa Cruz je kulturním centrem ostrova a nabízí mnoho zajímavých míst:
Plaza de España – hlavní náměstí s krásnou fontánou
Auditorio de Tenerife – ikonická moderní stavba připomínající operu v Sydney. Pokud zde bude nějaký koncert, určitě doporučuji. Je to dotované, takže vstupenky jsou naprosto směšně levné.
Každoročně se zde koná karneval, který je údajně jedním z největších v Evropě.
Botanická zahrada v Puerto de la Cruz – Jardín Botánico
Pokud se chcete seznámit s exotickou flórou Kanárských ostrovů, návštěva Jardín Botánico v Puerto de la Cruz je skvělou volbou. Tato historická botanická zahrada, založená v roce 1788, patří mezi nejkrásnější na Kanárských ostrovech.
Zahrada je skvělým místem k odpočinku a poznání místní i světové flóry. Pokud máte rádi klidná a fotogenická místa, rozhodně si ji zařaďte do svého itineráře.
Pozorování velryb a delfínů
Už to možná zní trochu přehnaně, ale Tenerife opravdu patří mezi jedno z nejlepší míst na světě, nebo minimálně v Evropě, pro pozorování mořských savců.
Oblast Los Gigantes je ideální pro výlety lodí
Nejčastěji se zde vyskytují delfíni skákaví a kulohlavci – i my jsme tu delfíny zahlédli při pouhém výletu trajektem na vedlejší ostrov
Pro ekologické pozorování doporučuju vybrat certifikované operátory, kteří respektují mořský život.
Pozorování hvězd na Tenerife – jedna z nejlepších destinací na světě
Tenerife je považováno za jednu ze tří nejlepších destinací na světě pro pozorování hvězd, společně s chilskou pouští Atacama a havajským vrcholem Mauna Kea. Důvodem je jasná obloha, minimální světelné znečištění a vysoká nadmořská výška, která poskytuje ideální podmínky pro astronomická pozorování.
Pokud se chcete věnovat astroturistice, Tenerife je tím pravým místem! Můžete si zarezervovat profesionální noční exkurzi s teleskopy, nebo si jednoduše vzít deku a dalekohled a vydat se do hor. Tato jedinečná zkušenost vám umožní vidět hvězdy jako nikdy předtím!
Nenechte se ale zmást! Nečeká vás prohlídka obrovské astronomické observatoře, nýbrž skupina astronomů s vlastními teleskopy, různě posetými po parkovištích v celém parku. My jsme byli trošku překvapený, ale nakonec to byl skvělý zážitek, který rozhodně můžu doporučit. Jen se vybavte teplým oblečením!
Kanárské ostrovy jsou rájem pro milovníky outdoorového dobrodružství. Na Tenerife i na sousedních ostrovech existuje několik oficiálních kempů, ale divoké kempování je regulováno a vyžaduje povolení.
Oficiální kempy na Tenerife
🏕 Zona de Acampada de Chío – nachází se blízko Národního parku Teide, ideální pro horskou turistiku. 🏕 Camping Las Raíces – leží v oblasti La Esperanza, skvělé místo pro ty, kteří chtějí objevovat sever ostrova. 🏕 Camping Punta del Hidalgo – přímo u oceánu, vhodný pro milovníky surfování.
Kempování je na Kanárských ostrovech oblíbené, ale je nutné dopředu požádat o povolení přes úřady Cabildo de Tenerife. Oficiálně tedy bez permitu povoleno není, ovšem často je tolerované, pokud člověk dodrží základní zásady kempingu a nenechá za sebou žádné stopy.
Pokud chcete kempovat v autě, to povoleno je, ale nesmíte používat žádné kempingové věci. Tedy vyndat si židličku, či stůl už povolené není, v autě ale přespat můžete.
Kde sehnat kempingovou kartuši na vaření?
Pokud plánujete kempování nebo turistiku, kartuše na vaření koupíte v obchodech jako Decathlon nebo specializovaných outdoorových prodejnách ve větších městech.
Při naší návštěvě na sklonku roku 2024 a začátku 2025 byl ovšem celkem zázrak najít kartuši šroubovací – všude byly vyprodané, takže i v Decathlonu. Skoro všude, i v malých obchůdkách na vesnicích, mají kartuše nastřelovací. Jednu šroubovací jsem sehnali v hostelu, druhou potom v Leroy Merlin v La Laguně, ale byla to ta vysoká a těžká varianta.
Surfování na Tenerife – nejlepší vlny
Tenerife nabízí skvělé podmínky pro surfování po celý rok.
Playa de las Américas – nejlepší spot pro začátečníky i pokročilé
El Médano – známé místo pro kitesurfing
Podmínky pro surfování se liší podle ročního období, ale obecně platí, že nejlepší vlny jsou v zimě.
Jaká je teplota vody na Tenerife?
Teplota vody se pohybuje mezi 20–24 °C po celý rok, což umožňuje celoroční koupání.
Paragliding na Tenerife
Tenerife je doslova rájem pro milovníky paraglidingu. Asi už vás to nepřekvapí, když řeknu, že ostrov nabízí jedny z nejlepších podmínek v Evropě, ať už jste zkušený pilot, nebo chcete poprvé vyzkoušet tandemový let. Díky teplému klimatu, stabilním větrům a rozmanité krajině si zde můžete užít neuvěřitelné lety nad sopkami, útesy i oceánem.
Nejlepší místa pro paragliding na Tenerife
Izaña – let z Národního parku Teide (2 200 m n. m.)
Taucho (Adeje) – nejoblíbenější let nad jihem ostrova
Ifonche – lety přes hluboké kaňony
Los Realejos – nejlepší místo pro létání na severu
Pokud si chcete vyzkoušet paragliding poprvé, nemusíte se bát! Tenerife nabízí mnoho profesionálních instruktorů, kteří vás vezmou na tandemový let.
Výlet na sousední ostrovy – La Gomera, El Hierro, La Palma
Tenerife je skvělým výchozím bodem pro objevování dalších Kanárských ostrovů. Můžete tam letět, nebo plout na trajektu, finančně to často vyjde podobně.
La Gomera – známá svými horskými trasami a nádherným pralesem. Pro nás byla jedním z top zážitků dovolené, napsala jsem o ní tedy samostatný článek tady.
El Hierro – ideální pro potápění
La Palma – fascinující sopečné scenérie a hvězdárny
Tenerife je ostrov plný kontrastů a nezapomenutelných zážitků. Ať už se chystáte na aktivní dovolenou nebo jen chcete relaxovat na krásných plážích, tento ostrov vás určitě nadchne.
Jistě jste si všimli, že v článku několikrát zazněla různá nej a nebylo to přehánění! Samozřejmě, to s sebou nese různé nešvary spojené s ouverturismem. Prosím, neste toto na paměti, pokud můžete, využijte hromadnou dopravu a odnášejte si po sobě kapesníky a toaleťáky.
Kanárské ostrovy: Mapa 150+ míst, co vidět na Tenerife a La Gomeře
Objevte krásy Kanárských ostrovů – Tenerife a La Gomery s mojí podrobnou digitální mapou, která obsahuje 150+ míst na těchto rozmanitých ostrovech. Prozkoumejte devět kategorií mapy. Perfektní pomocník pro plánování dovolené!
Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit, sed do eiusmod tempor incididunt ut labore et dolore magna aliqua. Ut enim ad minim veniam, quis nostrud exercitation ullamco laboris nisi ut aliquip ex ea commodo consequat.
Chystáte se za dobrodružstvím?
Co si zabalit? koukněte na moji výbavu nejen na treky.
Adventní trhy patří k neodmyslitelným součástem vánoční atmosféry. Pomyslný boj mezi dvěma krajskými městy – Pardubicemi a Hradcem, nebo také Perníkovem a Mechovem sahá až do středověku! Který z těchto rivalů podle mě připravil v roce 2024 lepší adventní trhy?
Jisté je, že v Pardubicích i Hradci Králové jsou každoročně připraveny zajímavé programy, které lákají nejen místní obyvatele, ale i návštěvníky z širšího okolí. Při mé návštěvě obou měst jsem zaznamenala nemalé rozdíly, ale také společné rysy, které vám mohou pomoci rozhodnout, kam vyrazit.
Adventní trhy v Pardubicích probíhají na Pernštýnském náměstí od 30. listopadu do 23. prosince 2024. Otevírací doba je následující:
Pondělí–čtvrtek: 13:00–18:00
Pátek: 13:00–20:00
Sobota: 11:00–20:00
Neděle: 11:00–19:00
Na trzích se můžete těšit na více než 30 stánků ve všední dny a až 50 o víkendech. Nabídka zahrnuje občerstvení, tradiční řemeslné výrobky a kulturní program, včetně Ježíškovy dílny a vánoční mašinky. Doprovodné akce, jako dětská vánoční stezka, se konají středa–neděle odpoledne. Automatické mlýny zároveň nabízejí další aktivity, například vyhlídkové kolo.
Lokality a atmosféra
Adventní program v Pardubicích se soustředí především na Pernštýnské náměstí, které svým historickým vzhledem dotváří kouzelnou atmosféru trhů. V první adventní neděli, kdy jsme zavítali do Pardubic, jsme záměrně přišli až více jak hodinu po rozsvícení vánočního stromu, které přilákalo velké množství lidí. Kvůli davům jsme se rozhodli nejprve navštívit Automatické mlýny.
Automatické mlýny
Automatické mlýny se ukázaly jako zajímavá alternativa ke klasickým trhům. Krásné industriální prostředí poskytlo útočiště těm, kteří chtěli uniknout přeplněnému náměstí.
Ve mlýnech celý advent probíhá doprovodný program. My jsme navštívili vánoční výstavu: Advent v oblacích. Za 100 Kč (nebo 250 s plecháčkem) máte možnost navštívit střešní bar a vánoční expozici v Násypkách. Výstava zahrnovala drink zdarma a výhled ze střešního baru – tedy nic, extra. První neděli nebyla výstava ještě připravena a Násypky byly prázdné, očekávala bych tedy snížení vstupného, které se nekonalo.
Stánky a občerstvení
Na Pernštýnském náměstí byly vánoční stánky sice pěkné, ale méně početné než v Hradci Králové. Ceny některých produktů byly také vyšší – například svařák nebo svařený džus stály mnohdy až dvojnásobek oproti Hradci. Trdelník zde vyšel na 80 korun, což je ve srovnání s Hradcem levnější. Nabídka na stáncích byla ovšem mnohem omezenější než v Hradci. Jednalo se zde hlavně o jídlo.
Trhy ve mlýnech už byly praktičtější a s mnohem menšími frontami. Na druhou stranu oceňujeme zapojení místních restaurací, které nabízely speciality s pardubickým perníku. Můžete si tak dát mnoho drinků s jeho vůní, nebo dokonce kachnu s touto tradiční pochoutkou.
Adventní trhy v Hradci Králové probíhají od 1. prosince do 23. prosince 2024 na Velkém náměstí, které se promění v živé centrum vánoční atmosféry. Otevírací doba je následující:
1. prosince (slavnostní zahájení): 16:00–21:00
Pondělí–pátek: 13:00–20:00
Sobota–neděle: 10:00–20:00
23. prosince: 10:00–17:00
Na trzích najdete bohatý kulturní program, včetně hudebních vystoupení, živých betlémů a tvořivých dílen pro děti. Nabídka stánků zahrnuje tradiční řemeslné výrobky, vánoční dekorace a občerstvení, včetně oblíbených svařáků a místních specialit
Lokality a program
V Hradci Králové se trhy rozkládají na Velkém náměstí, které nabízí spoustu prostoru a dle mého názoru trochu modernější zázemí než v Pardubicích. Náměstí bylo v době naší návštěvy (druhou adventní neděli) velmi rušné, ale díky většímu počtu stánků byly fronty menší.
Zimní kluziště
Jedním z největších lákadel byl ledové kluziště okolo morového sloupu přímo na náměstí, které přidalo na vánoční atmosféře a bavilo nejen děti, ale i dospělé. Tuto atrakci hodnotíme velmi pozitivně, bruslení bylo zlatým hřebem naší návštěvy.
Provoz potrvá do 5. ledna 2025, ve všední dny od 13:00 do 21:00 a o víkendech od 10:00. Brusle si lze zapůjčit za 50 Kč (záloha 500 Kč), přičemž od 16:00 do 16:30 může probíhat údržba ledu. Vstup na kluziště je zdarma.
Stánky a občerstvení
Stánků bylo na Velkém náměstí více než v Pardubicích, což rozšířilo nabídku dárků i občerstvení. Zdejší ceny byly často nižší – například svařený džus za 25 Kč, zatímco v Pardubicích stál dvojnásobek. Trochu dražší byl snad jen trdelník (100 Kč).
Závěr
Každé město má své kouzlo a specifika. Pardubice lákají zajímavými lokalitami a perníkovým adventem, zatímco Hradec Králové větším počtem i rozmanitostí stánků a lepšími cenami občerstvení. Jako pardubický rodák to nerada říkám, ale Hradec má za mě letos jednoznačně navrch. Kluziště zdarma je opravdu velkou výhodou a nádhernou atrakcí.
Pokud máte v rodině nebo mezi přáteli cestovatele, máte hromadu možností, jak jim udělat radost nějakým tím darem. Sepsala jsem pro vás pár věcí a zážitků, které mi už radost udělali, nebo si je sama chystám nadělit. Pokračovat ve čtení „40 tipů na dárky nejen pro cestovatele“
Když je člověk dlouhodobě v horách, musí tělu věnovat větší pozornost, než v běžném životě. Pro správnou funkci kloubů, celého těla a udržení energie je potřeba dbát na vhodnou stravu a suplementaci. Za mě by v arzenálu hikerů, horolezců a jiných sportovců v horách nemělo chybět magnesium nebo třeba kolagen. Ale jak se v dnešní nepřeberné nabídce vybrat? Já se vždy snažím najít ty nejčistší produkty, protože mi opravdu záleží na tom, co si do těla dám. A když už zobu drogy, musí být kvalitní 🙂
Je tomu již dlouhá léta, kdy tradičně vyrážím na jeden zahraniční trh a nějakou vánoční akci v Čechách. Navštívila jsem i profláknuté vánoční trhy ve Vídni, Budapešti nebo či Drážďanech ale ty malé se mi vždy líbili víc. Nikdo se přeci nechce mačkat v zácpě mezi Václavákem a Staromákem, tak se pojďme podívat na méně profláknuté vánoční trhy u nás i za hranicemi.
Už dlouhá léta o Vánocích tradičně vyrážím na jeden zahraniční trh a nějakou vánoční akci v Čechách. Navštívila jsem i profláknuté vánoční trhy ve Vídni, Budapešti či Drážďanech ale ty malé se mi vždy líbili víc. Nikdo se přeci nechce mačkat v zácpě mezi Václavákem a Staromákem, tak se pojďme podívat na méně profláknuté vánoční trhy u nás i za hranicemi.
Vánoční akce v Čechách
Vánoční prohlídky zámků
Zjistěte, zda zámky ve vašem okolí nedělají vánoční prohlídky, častou jsou spojeny i s menšími trhy. Byla jsem hned na několika takových prohlídkách a vždycky jsem se dozvěděla něco nového. Ať už to byly různé historické tradice nebo jak se slaví Vánoce v zahraničí.
Hodně mě bavil Hrádek u Nechanic, ale okouzlila mě i vánočně vyzdobená zámecká kuchyně ve Žlebech nebo hřebčín ve Slatiňanech. Letos se chystám do Litomyšle a kdybych si měla vybrat skrytý poklad jela bych sem:
Nelahozeves skvostné místo, které zná málokdo. A právě zde najdete trh, který vás přenese do pohádkové atmosféry. Na nádvoří historického zámku ožívají tradiční řemesla, místní cukroví a domácí výrobky. Děti se tu mohou povozit na historickém kolotoči, zatímco dospělí si užijí živou hudbu a výborný punč.
Mezi další vánočně vyzdobené zámky, které otevírají při adventních víkendech své dveře patří například: Zámek Loučeň – Vánoční atmosféra se stromky z celého světa. Zámek Lysice – Historická elegance s vánoční výzdobou. Zámek Vranov nad Dyjí – Vánočně vyzdobené reprezentační pokoje. Zámek Sychrov – Zimní prohlídky s pohádkovou atmosférou. Hrad Sovinec – Adventní trhy a vůně svařeného vína.
Vánoční trh v Telči
Telč je město, které vypadá jako z pohlednice. Vánoční trh na historickém náměstí vás okouzlí rustikálním šarmem a rodinnou atmosférou. Najdete zde regionální pochoutky, ručně vyráběné ozdoby a koncerty místních pěveckých sborů. A ten svařák? Prostě top!
Tip na ubytování:
Penzion Telč No. 20 – příjemné ubytování v centru (od 1 200 Kč za noc).Hotel U Hrabenky – stylová záležitost s vynikajícím wellness (od 2 800 Kč za noc).
Rakousko: Malebné městečka a netradiční vánoční atmosféra
Místo notoricky známých trhů ve Vídni, Salcburku nebo Innsbrucku se tentokrát podíváme na pár méně rušných, ale o to magičtějších vánočních trhů v Rakousku.
Vánoční trhy v Bad Ischl – elegance císařského města
Malé město Bad Ischl, kdysi letní sídlo císařské rodiny, se v adventu mění v útulné vánoční místo. Trhy se konají na hlavním náměstí, kde si užijete voňavý punč a tradiční rakouské pečivo. Za zmínku stojí také možnost navštívit Císařskou vilu s vánoční výzdobou. Také doporučuji navštívit solnou komoru s pískovcovými sklepy.
V oblasti Salzkammergut se nachází Wolfgangsee, kde se vánoční trhy odehrávají přímo na jezerních molech. Kouzelná atmosféra je podpořena plovoucími světýlky a stánky nabízejícími tradiční alpské speciality.
Mariazell, poutní místo známé svou bazilikou, ožívá během adventu tradičními trhy. Místní specialitou jsou štýrské medové produkty a ručně vyráběné betlémy. Kromě stánků můžete navštívit místní muzeum betlémů nebo se projít osvětlenými vánočními stezkami.
Malé městečko v Černém lese, má vánoční trh jako z pohádky. Největší atrakcí je však adventní kalendář – každé okno na radnici představuje jedno „okénko“, které se otevírá až do Štědrého dne.
Tip na ubytování:
Hotel Sonne – tradiční pohostinnost za dobrou cenu
Vánoční trh v Bamberku
Bamberg není jen město s nádherným historickým centrem zapsaným na seznamu UNESCO, ale také domov jednoho z nejútulnějších vánočních trhů v Německu. Svařené pivo? Ano, to tady určitě musíte zkusit!
Toruň je známá svým perníkem, a co může být vánočnějšího než trh, kde vám ho nabídnou na každém kroku? Navíc je tu krásně nasvícené historické centrum a příjemně poklidná atmosféra.
Wrocławský vánoční trh patří k těm větším, ale rozhodně si zachovává kouzlo. Stánky nabízejí pestrý sortiment od řemesel až po tradiční bigos a zapiekanky. Navíc zde najdete pohádkový dům, který potěší každé dítě.
Tip na ubytování:
Hotel Europeum – moderní pohodlí v centru (od 2 000 Kč za noc).
Maďarsko: Sladké Vánoce a tradiční pochoutky
Adventní trhy v Győru
Győr možná není první volba pro vánoční výlet, ale jeho trhy vás mile překvapí. Zdejší specialitou jsou maďarské langoše a horká čokoláda, která vás zahřeje až do morku kostí.
Banská Bystrica má krásné vánoční trhy, které jsou známé pro své ručně vyráběné šperky a dřevěné ozdoby. Při procházení stánků si můžete pochutnat na haluškách a tradičním trdelníku.
Tip na ubytování:
ALURE RESIDENCES– Naprosto úžasně vybavený byt za příznivou cenovku.
Kam letos vyrazíte?
Ať už se rozhodnete pro malé české městečko, polskou perníkovou metropoli, nebo romantické vesničky v Rakousku, jedno je jisté – méně známé vánoční trhy mají svoje nezaměnitelné kouzlo. Navíc se vyhnete davům a opravdu si užijete tu pravou vánoční pohodu. Máte oblíbené trhy? Podělte se o tipy v komentáři.
FAQ: Vánoční trhy
Kdy začínají vánoční trhy?
Většina trhů startuje na konci listopadu a trvá až do Štědrého dne, některé jsou prodlouženy až do ledna.
Jak se na trhy dostat?
Většina trhů je dobře dostupná vlakem, autobusem nebo autem.
Jsou vánoční trhy vhodné pro děti?
Ano, mnoho trhů nabízí programy pro děti, jako jsou kolotoče nebo dílničky.
Co si přivézt jako suvenýr?
Ruční ozdoby, vánoční svíčky, regionální medovinu nebo keramiku.
V posledních letech se moje lékarnička hodně proměnila, chemické přípravky jsou už jen pro velký případ nouze a nahradili je spíše přírodní. Obsah se ovšem odvíjí nejen od vašich zdravotních znalostí, ale také potřeb, zdravotního stavu a náročnosti trailu. Pokud se budu nacházet daleko od civilizace s těžkou přístupností záchranných složek, určitě toho pobalím víc. Obsah lékárničky je celkem individuální znám sestry a doktory, co je pro ně kilo málo, já se většinou vejdu do 200g.
„Cestování je jako dítě. Občas se podělá, ale stejně je to láska na celej život.“ Tahle knížka vás provede autentickými příběhy jedný vesnický holky, která toužila poznat svět, a přitom poznala i sama sebe. Průsery na cestách a jak je přežít nejsou jen o ztracených zavazadlech, uletěných či padajících letadlech nebo setkáních s podvodníky – jsou o lekcích, které cestování přináší, když se člověk nebojí jít za hranici svého strachu a učit se z chyb.
