Jídlo na treky: Jak si pochutnat a odlehčit batohu?

Ano, na procházku kolem jezera s sebou potáhnu klidně i meloun. Co ale na vícedenní přechod?

Taky už jste slyšeli, nebo zažili, že na delším treku člověk sežere cokoliv v jakémkoliv množství? Částečně určitě souhlasím, hiker hunger, tedy až zvířecí hlad dokáže být nekonečný, ale zároveň si myslím, že spousta lidí se živí spoustou prázdných kalorií v podobě např. čínských polévek a potom není divu, že mají věčný hlad. On se často dostaví, i když člověk jí lépe, ale proč zbytečně tělo zatěžovat a hlavně, proč si nepochutnat? Miluju jídlo a ani na treku se nehodlám týrat receptama od Ládi Hrušky a zároveň si nepotřebuju odrovnat už tak celkem jetý záda. Snažím se najít balanc. Jak to teda řeším?

Samozřejmě záleží na jak dlouho člověk jede. Na víkend většinou ani není potřeba vařič. Já si ale ráda vymazlím kašičku, takže si ho s sebou často nosím i na dvoudenní pochod. Většinou vařím na plynu, ale občas sáhnu i po lihu a plechovce, ze které si udělám ultralight vařič. V některých zemích není jednoduché plynovou kartuši sehnat, ale líh seženete v každé lékárně a když ne, dá se to vyřešit třeba i odlakovačem, jen to zrovna nevoní úplně vábně.

Co k snídani, sváče či obědu? 

Naštěstí, ještě nepatřím mezi ty hikery, co si na treku zhnusili ovesné vločky (vždy kupuju jemné, nemusí se vařit). Pokud vás někdy napadlo přidávat vločky do každého jídla kvůli výživové hodnotě, nedělejte to. Naopak, já se snažím si i tu ranní kaši nějak zpestřit. Vločky zalité vodou bych nepozřela. I blbé kakao, nebo skořice udělá hodně. Já ale potřebuju i nějaké ovoce. Někdy volím sušené (hlavně datle, ty jsou hodně energetické). Občas tahám i čersvé jablko. Často se dá sebrat po cestě velká variace ovoce, s ohledem na to, kde a kdy se právě nacházíte.

Borůvky a jiné lesní plody vždy kaši skvěle obohatí. A co takhle nějaké květy, třeba sedmikráska (bacha, denně né více jak 15ks) kvete celé jaro i léto.  Další, pro mě důležitou součástí nejen snídaně jsou semena. Slunečnicová, dýňová, konopná, úplně nej na treky jsou chia a ještě lepší bazalková, protože nabobtnají ještě víc. Kam se na ně hrabe nasraná tchýně. Pozor, zbytečná jsou ale sezamová a lněná, tělo si z nich nic nevezme, pokud nejsou namletá a takové byste určitě neměli mít mimo lednici či mrazák.

Pro doplnění kvalitních tuků s sebou často nosím i olivový či ořechový olej, který si leju nejen do kaše. Tuky a bílkoviny zároveň vyrovnají hladinu cukru v krvi a člověk nemá po sacharidové snídani tak rychle hlad. Pro dostatek omega 3 nosím nori vločky, nebo jiné řasy, které jsou super lehké, ale taky super výživné. Kaši můžete udělat i naslano, třeba s cibulí a sýrem. Pak přidávám i různé květy a zelené byliny co najdu po cestě.

oběd a svačiny – rychlá energie na cesty

V horách se většinou oběd řeší nějakou rychlovkou aby se nemuselo vyvářet. Poslouží tak chleba, pokud se vám s ním chce tahat, krekry, tuňák, různá ořechová másla, sýry, paštiky, uzeniny, já miluju lososová bříška. Chleba často nahrazuji tortilou, do které můžete dát skoro vše. Já mám nejradši avokádo, hummus, sýr, vařená vejce a uzeného lososa. 

Zelenina je bohužel často zátěž, ale pár kousků v přiměřeném množství určitě hezky obohatí každé jídlo. Navíc si jí doma můžete i jednoduše nasušit. Vždy když už něco osychá v lednici a nevím co s tím, šup do sušičky.

Rychlou energii dodá i sušené maso, taky jsem zkoušela sušit doma, ale už je to trochu náročnější. Samozřejmě podobně poslouží i různé mysli či  proteinové tyčky, hořká čokoláda, kakaové boby (průměrně 1bob na 10kg váhy denně), ořechy (pozor, nepřehánějte to s nimi, neměla by se denně víc jak hrst, v případě para jen 1-3 ks!)

Já osobně se snažím vyhýbat rafinovanému a hodně rychlému cukru, pokud není fakt krize. Snažím se konzumovat pomalejší sacharidy, protože jsem vypozorovala, že s rychlým nárůstem energie po cukru přichází velmi brzo ještě větší propad. Navíc, pokud mám opravdu hlad, je mi po cukru akorát zle. Každý si ale musí sám vypozorovat co mu funguje.

Co k večeři? 

Co si člověk zvolí k večeři, asi záleží na jeho vyčerpání. Pokud mám sílu na delší vaření, sáhnu po jednom z několika základů, které v repertoáru mám. Člověk tak vykouzlí mnoho různých variant podle toho, co je zrovna v batohu.

Kuskus

Patří asi k těm nejinstantnějším základům, které seženete. Doplněný tuňákem, který vám pomůže regenerovat namožené svalstvo a třeba kukuřicí nebo sušenou mrkví a sýrem chutná i docela dobře. Dá se udělat i sladká varianta

Bramborová kaše

V Čechách mám problém nějakou kvalitní sehnat a tak si jí většinou suším doma sama. Prostě jí jen rozprostřu na plech a hodím do trouby, když mě třeba nějaká zbyde z oběda. Doma vydrží čekat na trek i několik měsíců. Na trailu se potom dá doplnit hromadou skvělých věcí jako je cibule, slanina, česnek, bylinky nebo houby. Představivosti se meze nekladou a i když se člověk okem nepokochá, hodně si pochutná.

Quinoa

která se vyslovuje keenwa!, patří mezi mé oblíbence. Nutričně je úžasná, bohužel moc nenabyde. Přidávám jí tak často do jiných pokrmů kvůli nutriční hodnotě. Jen těžko si jí tak zhnusíte jako třeba vločky. Stejně to dělám i s amarantem.

Červená a černá čočka

se nemusí ani vařit, pokud jí pár hodin předem namočíte jako tak zvaný cold soak. (Ten se dá udělat třeba i s kuskusem nebo vločkami, ale osobně to moc nemusím). I bez namáčení je ale červená i černá čočka, na rozdíl od jejich zelené kámošky, uvařená hned. Případní spolucestující jistě ocení i fakt, že nenadýmají. Co se týče rychlosti vaření podobně jsou na tom i mungo fazole, nemají však výhodu nenadýmavosti.

Tarhoňa

Velice chutná těstovina, která neuvěřitelně nabobtná, přes den se tedy tolik nepronese. Bohužel to chvíli trvá, než se uvaří. Taky vypije docela dost vody, ale ta chuť vám to mnohánosobně vrátí!

Rýže

Další surovina, která se bohužel vaří trocho déle, ale dá se sehnat i rychlovarná, nebo, pokud nemáte super hlad a chcete ušetřit palivo, můžete nechat dojít ve spacáku.

Mezi další základy můžeme zařadit třeba i těstoviny, kterým sama moc nefandím (mám po nich rychle hlad), pohanku, jáhly nebo již zmíněný amarant. Některé přílohy, jako třeba fazole se dají vzít v konzervě, nejsem ale jejich fanda – jsou zbytečně těžké.

Zpestření jídla

Samotnou přílohou z výše uvedeného výčtu asi nikoho neoslníte. Čím tedy jídlo doplnit? V podstatě čímkoliv co máte k dispozici. Již zmíněný tuňák udělá zázraky. Já většinou doplňuji zeleninou. Cibule a česnek jsou základ a jídlo až překvapivě obohatí. Podobně tak mrkev, ale má oblíbenci jsou cuketa a lilek. Nejsou sice nejlehčí, snažím se je sníst první nebo druhý den, ale dá se z nich vykouzlit tolik variací, že by tomu jeden nevěřil.

Moje oblíbená je s houbami, improvizovaná podle mistra Poleraicha. Kvůli ní jsem začala vozit maličkou lahvičku s vinným nebo umeo octem a už jí s sebou mám vždy, protože dokáže opravdu dodat šmrnc. Další z mých oblíbených cuketo receptů je jednoduchý – s rýží, bylinkami a citronem. Ač to zní děsivě, inspirovala jsem se v cuketovém tataráku a od té doby ho tak vařím i doma.

Jak už bylo zmíněno, nudné jídlo dost zpestří i sušená zelenina, houby, nebo třeba i sušená rajčata! Sušený parmazán vydrží v teple dost dlouho, případně se dá nahradit sušeným droždím. Vůbec nemluvím o tom, jak chutná jídlo posypané smaženou cibulkou. Zatím mám tu z obchodu, ale když jsem koukla na složení, příště si udělám svojí nutričnější. Takový protlak, se taky moc nepronese, ale udělá zázraky. Někde se prodává i v pytlíku. Stejně tak se dá pořídit i hořčice.  V Lidlu seženete dokonce i v tubě, což taky hodně ušetří. Co se ale nedá v pytlíku pořídit se do něj dá přesunout! Začala jsem používat znovuplnitelné kapsičky na presnídávky pro děti. Ty si plním třeba tou hořčicí, pestem, ořechovým máslem, medem, a vším, co se většinou prodává většinou ve skle nebo těžším balení než potřebuju. 

Asi nemusím zmiňovat, jaké zázraky udělá koření. Vždy s sebou kromě soli a pepře mám skořici do kaše, kurkumu, papriku a bylinky. Koření nosím ve skumavkách z nemocnice, do kterých nikdo předtím nečůral. Každé jídlo se dá také skvěle doplnit semínky a oříšky.

Dehydratovaná jídla

Když se vám nechce vařit, je na čase sáhnout po dehytratovných jídlech. Dřív jsem si jídlo raději sušila sama, ale dnes už je na trhu hromada výrobců s rozmanitou škálou skvělých jídel. Všechno co musíte udělat je uvařit vodu, nalít jí přímo do pytlíku a chvilku počkat. Výhodou je několikaletá trvanlivost, nevýhodou jsou nerecyklovatelné obaly. Výrobci se ale snaží zákazníky motivovat k opakovanému využití obalů – např. jako odpadkový koš na treku, eko peněženka nebo obal na sazenice. Zde je krátký souhrn mnou vyzkoušených výrobců.

Adventure Menu

Po tomto výrobci jídel zcela bez chemických přísad sahám uplně nejčastěji. Zamlouvá se mi totiž to, že jsou z České republiky, používají takový způsob sušení, který šetří až 30 % běžně spotřebovávané energie a ušetřené peníze tak investují do kvalitních potravin, což se samozřejmě podepisuje na chuti jídel. Navíc jídlo je opravdu vařené v kuchyni a sušené v sušičce, což bohužel o takového produktu není automatické. Vyzkoušela jsem toho od Adventure menu celkem hodně a jediné, co mi moc nechutnalo byly špenátové těstoviny. Vytunila jsem je tenkrát kopřivami a nakonec si moc pochutnala. Moje nejoblíbenější je zatím chilli con carne a kuřecí tikka masala. A nejen pro malé cestovatele je skvělé kuře na paprice.

Na ledovci jsem měla i možnost srovnat jejich Boloňské špagety s těma z Decathlonu, které tam dotáhl kamarád. Vypadaly hůře než chutnaly, ale byla to spíše taková nouzovka. Já jsem si naopak na těch mých moc pochutnala. Od té doby co znám Adventure menu se už po delším treku v horách ani netěším do restaurace. Jejich jídlo je kolikrát chutnější než to restaurační. Jednou jsem si na horské chatě objednala krémové rizoto a hrozně litovala toho, že jsem si neuvařila právě to od Adventure menu. Klidně bych si je vařila i doma. Tento výrobce má také jedny z nejlehčích výrobků. Dokonce si u nich můžete zakoupit i sadu pro samoohřev, nepotřebujete tak vařič a ušetříte další gramy.

Pokud vám nejde o gramy, Adventure menu nabízí i sterilovaná jídla, která se hodí třeba na cestování autem, nebo kratší přechody. Tam jsem zatím nešlápla vedle a vše mi moc chutnalo. Nejvíce asi kuřecí křidélka na medu. Jedinou nevýhodou tohoto výrobce omezená nabídka vegetariánských pokrmů, ale věřím že i na tom do budoucna zapracují.

Adventure Food

Tento výrobce pochází z Holandska. Firma byla založena týpkem, kterej toho po horách nachodil už fakt hodně a o výživě ví svý. Jejich velkou výhodou je, že mají ve stejném poměru jídla masová i vegetariánská. Ochutnala jsem od nich zatím jenom těstoviny s ořechy, ale musím říct, že jsem si nesmírně pochutnala.

Travellunch

I tahle firma se vyhýbá chemii. I od nich jsem ochutnala jen pár kousků, zatím ale nebylo nic, co by mi nechutnalo.

Summit to Eat

další jídla bez chemikálií se skvělým poměrem nízké hmotnosti a výživových hodnot. Opět jsem ochutnala jenom pár kousků, většina z nich mi chutnala, krom zeleninového chipotu. Toho jsem nedokázala pozřít víc jak pár lžiček.

Lyofood

Ani tahle firma nevaří s chemií. Nabídka je celkem široká, dokonce mají i týdenní vegetariánský balíček. Zrovna z těch jsem pár ochutnala, ale nemůžu říct, že bych byla nadšená jako u předchozích výrobců. Na treku určitě neurazí a dodají potřebnou energii, ale já si raději 100% pochutnám.

Mana

Takzvané jídlo budoucnosti. České, nutričně kompletní jídlo ve formě prášku a hotového nápoje. Je to zajímavý a chutný doplněk. Ovšem sama nedoporučuji vybavit se na trek jenom touto formou jídla. Já jsem si ho častou konzumací na dlouho zhnusila. V jeho konzumaci mě navíc odrazuje maltrodextrin, který rozhodně ve velkém konzumovat nechci.

Sušíme si to doma sami

Většina zmíněných dehydratovaných jídel je velice chutná, nevýhodou jsou ale vyšší ceny a nerecyklovatelné obaly. To se dá ale vyřešit tím, že si něco nasušíte sami doma. Už dlouho si suším ovoce nebo maso, ale celá jídla jsem poprvé zkusila asi před rokem a byla jsem velice překvapená jak jednoduché to je. Dá se v podstatě nasušit cokoliv. Disponuju sušičkou, ale stále jsem neinvestovala do sušící podložky, takže v případě tekutějších jídel suším v troubě.

Nebojte se experimentovat. Ovoce a zeleninu zvládne opravdu každý. Například ze sušení míchaných vajec jsem měla obavy, ale dopadlo to naprosto skvěle. Většinou suším v případech, kdy to prostě přeženu s vařením a hodně mi toho zbyde. Místo do mrazáku pak jde zbytek do trouby. Nebo před trailem úmyslně vařím větší a hustší porce a část nasuším.

Nejčastěji suším různé verze bramborové kaše a ryby, nejradši mám ale Dhál co dům dal. Do osmažené cibulky zapražím různé koření jako pepř, kardamon, koriandr, papriku, zázvor nebo kurkumu s trochou protlaku, hodím na to červenou čočku, s trochou vody povařím a doplním tím co doma mám. Batátami, rajčetem, paprikou, špenátem… Představivosti se meze nekladou. Nakonec přidám kokosové mléko, dochutím česnekem a bylinkami. Tekutější část sním, tu hustší pak rozprostřu na plech a s občasným promícháním suším jak je potřeba.